Akutní stresová reakce není jen „nervový zápal“ po šokující události. Je to tělesný i duševní výbuch, který může převrátit život na hlavu během několika minut. Tep se zrychlí na 150 úderů za minutu, dech se stává povrchním a nekontrolovatelným, myšlenky se rozpadají. Člověk neví, kde je, co se stalo, nebo proč se necítí. A pokud v této chvíli někdo nezavolá pomoc, riziko, že se z této reakce vyvine trvalá porucha - PTSD - stoupá o 65 %. V Česku se každý rok stane tisíce takových případů. A většinou se všechno změní v prvních 72 hodinách.
Co je akutní stresová reakce skutečně?
Akutní stresová reakce (ASR) není známka slabosti. Je to přirozená, biologická odpověď mozku na extrémní hrozbu - úraz, úmrtí blízké osoby, teroristický útok, vážná nehoda. Tělo se připraví na boj nebo útěk. Ale když hrozba není fyzická, ale psychická - například když vidíte, jak vaše dítě leží na silnici - tělo neví, co dělat. Výsledek? Tělesné příznaky: zrychlený tep, zvýšený krevní tlak, závratě, zvracení, potení. Psychické: dezorientace, pocit, že se všechno odehrává ve snu, úzkost, nebo naopak úplná „vypnutost“.
Podle Mgr. Venduly Kolářové z Akutně.cz se ASR objeví v prvních 72 hodinách po události a trvá nejvýše týden. Pokud se nezastaví, může se proměnit v posttraumatickou stresovou poruchu. A to je právě ten bod, kde se rozdíl mezi životem a zničením začíná.
Krizová intervence: Co to vlastně je?
Krizová intervence není terapie. Není to rozhovor o dětství. Není to analýza, proč se to stalo. Je to psychická první pomoc - rychlá, strukturovaná, konkrétní. Její cíl není „vyléčit“, ale zastavit rozpad.
Podle Vodáčkové z Masarykovy univerzity má krizová intervence pět klíčových znaků:
- Okamžitost - reakce musí přijít během hodin, ne dnů.
- Zajištění bezpečí - nejen fyzické, ale i emocionální. Člověk potřebuje vědět, že teď je v bezpečí.
- Tady a teď - neřeší se minulost, nebudoucnost. Jen to, co je právě teď - dech, ruce, hlas, prostředí.
- Struktura - intervence má jasný průběh: 7 fází, od zajištění bezpečí až po připojení k dlouhodobé péči.
- Časový limit - maximálně 6-8 setkání, obvykle 1-3 týdny.
Typická intervence trvá 45-90 minut. A přesto může změnit celý život.
Co se děje během intervence?
Nejprve se intervvent snaží zastavit paniku. Jak? Pomocí ukotvení v realitě. „Kolik máte prstů na ruce?“ „Co slyšíte v místnosti?“ „Co cítíte pod nohama?“ Tato technika - známá jako grounding - přivádí člověka zpět do těla a do současnosti. Většina lidí, kteří prožili ASR, si později vzpomíná, že tohle bylo jediné, co je „uvědomilo“.
Poté se přejde k základním potřebám: voda, teplá plátna, místo, kde si mohou sednout. Tělo potřebuje vědět, že je v bezpečí - a to nejen duševně, ale i fyzicky. Následuje vytvoření kontaktu: „Vím, že je to šílené. Ale jste tady. A já jsem tady s vámi.“
Nejde o to, aby člověk „přiznal“ své city. Nejde o to, aby „přežil“ událost. Jde o to, aby se neztratil. A to se děje prostřednictvím jednoduchých otázek: „Co potřebujete teď?“ „Kdo vás může podpořit?“ „Co vám dává pocit bezpečí?“
Na konci se vytvoří plán - ne na „vyléčení“, ale na „přežití“: kdo se o něj postará zítra? Kde je nejbližší zdravotnické zařízení? Kdo mu může přinést jídlo? Kdo ho vezme domů?
Proč to funguje, kde jiné metody selhávají?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) nebo psychoanalýza vyžadují čas. Mnoho lidí, kteří prožili ASR, nemá čas. Nebo se nechce vracet k události. Nebo prostě nemůže.
Krizová intervence funguje, protože nevyžaduje, aby člověk „přemýšlel“. Vyžaduje, aby byl. A to je přesně to, co potřebuje mozek po šoku.
Podle Špatenkové a Baštecké (citováno v Kubečkové, 2014) má krizová intervence 78 % úspěšnost v redukci příznaků ASR během prvních 72 hodin. Standardní terapie potřebuje 6-8 sezení, než se začne cítit nějaké zlepšení. Krizová intervence dělá to, co se musí udělat - hned.
Je to jako zastavit krvácení po úrazu - neřešíte, proč se to stalo. Řešíte, jak to zastavit.
Co se stane, pokud intervence nepřijde?
Největší nebezpečí není samotná ASR. Je to to, co se stane, když se nezastaví.
Podle Kolářové (2024) ve více než 60 % případů, kdy záchranná služba opakovaně odjíždí z domácnosti, je příčinou právě to, že v akutní fázi nebyla provedena krizová intervence. Lidé se stávají „ztracenými“ - nechávají děti, přestávají jíst, přestávají mluvit. A pak se objeví PTSD.
Podle Vodáčkové (2002) se riziko chronifikace sníží o 65 %, pokud je intervence provedena během prvních 48 hodin. To znamená: každá hodina, která uplyne bez pomoci, zvyšuje šanci na trvalé poškození.
Na druhou stranu, pokud je intervence špatně provedena - příliš agresivní, příliš rychlá, bez empatie - může zhoršit stav u 15 % lidí s vysokou zranitelností. To není chyba metody. Je to chyba lidí.
Co potřebují interventi?
Krizová intervence není práce pro každého. Podle metodiky Matra III musí intervent absolvovat 120 hodin akreditovaného školení, z toho minimálně 40 hodin pod dohledem zkušeného mentora. Musí umět:
- techniku ukotvení (grounding)
- empatické naslouchání bez posouzení
- řídit situaci, kdy je člověk v agresi nebo úplném odstupu
- rozlišit ASR od začínající PTSD
- používat modely jako SAFER-R (Stabilize, Acknowledge, Facilitate understanding, Encourage adaptive coping, Restore functioning, Refer)
Ale v Česku chybí 217 certifikovaných interventů. Většina pracuje v Praze a Středočeském kraji. V Moravskoslezském kraji je k dispozici jen 12 % potřebné kapacity. To znamená: lidé v některých oblastech čekají dny, než jim někdo přijde pomoci. A v těch dnech se jejich duše rozpadá.
Co se děje v Česku dnes?
Od 1. ledna 2023 platí nový standard MPSV č. 7/2022 - všichni interventi musí být certifikováni podle jednotného kvalifikačního řádu. To je velký krok dopředu.
Spustila se i aplikace KriseHelp, která umožňuje připojení na krizovou linku přímo z mobilu s geolokací. V prvním roce byla použita 15 342 krát. Lidé ji používají - a to je důležité. Ne každý má odvahu zavolat na linku. Ale každý může otevřít aplikaci.
Od roku 2025 má být krizová intervence integrována do všech nemocnic s traumatologickým oddělením skrze elektronickou zdravotnickou složku. To znamená: když někdo přijede s úrazem, lékař nejen zacpá ránu - ale hned aktivuje krizového interventa.
Trh krizové pomoci roste o 12,4 % ročně. V roce 2022 bylo provedeno 42 856 intervencí. Hlavní hráči jsou Caritas ČR, Linka důvěry a Červený kříž. A přesto - podle Národního ústavu sociálních věd - 68 % služeb je v Praze a Středočeském kraji. Většina lidí v Česku žije mimo tyto oblasti.
Co říkají lidé, kteří to prožili?
Na fóru Maminka.cz uživatelka „Aneta_34“ napsala: „Po tragédii mi přijeli pracovníci krizové linky, bylo to skvělé, ale nikdo mi nepomohl s tím, co dál s dětmi.“
To je nejčastější kritika: nedostatečná návaznost. Intervence zastaví krizi. Ale pak? Kdo pomůže s dětmi? S práci? S náklady? S tou prázdnotou?
Na Redditu v diskuzi r/psychologie_CZ 68 % lidí hovořilo o pozitivní zkušenosti - hlavně kvůli „ukotvení v realitě“. Ale 32 % kritizovalo „nedostatečnou přípravu nelékařského personálu“. Někteří interventi nevěděli, co říct. Někteří se chtěli „představit“ jako terapeuti. To je nebezpečné.
Největší chvála? „Věděl jsem, že nejsem sám.“
Největší strach? „A co když to zase přijde?“
Co dělat, když to potřebujete?
Nečekáte, až se všechno „vyřeší samo“. Pokud jste prožili šokující událost a cítíte, že se „rozbíjíte“ - dejte si na pár věcí:
- Zavolejte na Krizovou linku 116 123 - je k dispozici 24/7, zdarma, anonymně.
- Stáhněte si aplikaci KriseHelp - můžete se připojit přímo z telefonu, i když nechcete mluvit.
- Požádejte o pomoc někoho, kdo vás zná - někdo, kdo vás vezme domů, kdo vám přinese vodu, kdo vás drží za ruku.
- Nepředpokládejte, že to „přejde“ - pokud se necítíte lépe po 3 dnech, hledejte další pomoc.
- Nechte se nechat vyhodnotit - pokud vás někdo převezme do nemocnice, požádejte o kontakt na krizového interventa.
Nejde o to, být silný. Nejde o to, „přežít“. Nejde o to, „nebýt blázen“.
Nejde o to, co si o vás lidé myslí.
Nejde o to, jak se máte cítit.
Nejde o to, zda to je „normální“.
Nejde o nic jiného než o to: žijete.
A když žijete - máte právo na pomoc. Hned. Bez podmínek. Bez odložení. Bez odůvodnění.
