ADHD a psychoterapie: Jak behaviorální terapie pomáhá s hyperaktivitou a nepozorností v ČR

ADHD není jen „neposlušnost“ - to ví každý, kdo s tím žije

Stojíte před počítačem, chcete začít pracovat, ale najednou se najdete v kuchyni, kde se ptáte, proč jste tam vlastně šli. Nebo se vám každý den ztrácí klíče, telefon, dokumenty - a to i když jste je „přesně“ položili na stejné místo. Pokud to zní známě, možná nejde jen o „nepořádek“. V České republice je ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou - diagnostikována u více než 112 000 lidí, ale podle odhadů je jich skutečně až 1,2 milionu. Většina z nich nikdy nebyla vyšetřena. A když už ano, často se setkávají s tím, že terapie je náročná, drahá a těžko dostupná.

Co vlastně dělá behaviorální terapie pro ADHD?

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) není jen „povídání o pocity“. Je to strukturovaný, vědecky ověřený systém, který se zaměřuje na konkrétní chování. V ČR je to zlatý standard - podle studie z 1. lékařské fakulty v Praze snižuje KBT prokrastinaci o 47 % a zlepšuje časovou organizaci o 39 %. To znamená, že lidé začínají plánovat den, dokončují úkoly a neztrácejí čas na hledání věcí, které „věděli, že tam jsou“.

Terapie trvá obvykle 12 až 16 sezení, každé 50 minut, týdně. Každé sezení má jasný cíl: naučit klienta technikám, které fungují i mimo kancelář terapeuta. Nejúčinnější metody? Time-blocking - rozdělení dne na 25-minutové bloky práce a 5 minut odpočinku. Tady není místo pro „zatím ne“ nebo „později“. Je to jen „teď“ nebo „ne“. Další klíčová pomůcka je externí paměť: digitální kalendáře s opakovanými připomínkami, aplikace jako Todoist nebo Google Keep. A pro ty, kteří ztrácejí klíče, telefon nebo peněženku každý den - místo pro klíče. Ne na stole, ne na poličce. Na jednom konkrétním místě. Všichni, kdo to zkusili, říkají: „Přestal jsem se na to dívat jako na problém. Stal se z toho rituál.“

Co když máte i emocionální výbuchy?

Není jen o zapomínání. Mnoho lidí s ADHD má také problémy s regulací emocí. Reagují rychle, hlasitě, často s pocitem viny poté. Pro tyto případy se používá dialektická behaviorální terapie (DBT). Ta se nezaměřuje jen na chování, ale na to, jak se člověk cítí, když ho to chce zničit.

DBT má čtyři pilíře: mindfulness (10 minut denně - jen sedět a dýchat, bez telefonu), mezilidská efektivita (jak říct „ne“ bez pocitu viny), trvalá změna chování (např. přestat se opakovat ve stejných konfliktech) a tolerování stresu (jak přežít chvíli, kdy vás něco rozbije). Lidé, kteří to zkoušeli, často říkají: „První tři měsíce jsem cítil, že se to nijak neliší od výčitek. Až jsem začal dýchat - a pak jsem pochopil, že to není o tom, abych se změnil. Bylo to o tom, abych se přestal napadat.“

Ceny, dostupnost a realita v ČR

Terapie není zdarma. V Zdravotní pojišťovně ČR se od ledna 2024 platí 850 Kč za sezení, z toho klient dopláca 150 Kč. To je o 20 % levnější než předtím. U soukromých terapeutů se cena pohybuje od 650 do 1200 Kč. Online platformy jako Hedepy nabízejí sezení za 890 Kč - s možností připojení přes telefon.

Ale tady je problém: jen 32 % terapeutů specializovaných na ADHD pracuje mimo Prahu, Brno a Ostravu. Většina lidí čeká 6 až 8 měsíců na první schůzku. Jeden muž z Brna napsal na Facebooku: „Hledal jsem terapeuta 8 měsíců. Nejbližší volná kapacita byla v červenci 2024.“

Největší překážka? Cena. 73 % klientů s nízkým příjmem přestane terapii po čtyřech sezeních. Ať už je to kvůli nákladům, nebo kvůli tomu, že si neumí dovolit přestat pracovat, aby se na něco zaměřilo. I když terapie funguje - 78 % lidí hlásí lepší pracovní výkon po 6 měsících - mnozí si ji prostě nemohou dovolit.

Proč některým lidem terapie nevadí?

Ne každý s ADHD reaguje na KBT stejně. Podle MUDr. Michala Vodičky je 15 % pacientů s kombinovaným typem ADHD - tedy s hyperaktivitou i nepozorností - neefektivní bez léků. Pokud někdo nemá předepsanou medikaci, terapie může být jen „napůl“. A to je častá chyba: lidé si myslí, že „když jsem v terapii, tak léky nebudu potřebovat“. To není pravda.

Ještě větší problém je, že jen 18 % všech psychoterapeutů v ČR má specializaci na ADHD. Většina z nich neví, jak funguje neurovývojová porucha. Někteří přistupují jako k „problému sebeúpravy“ - což je nesmysl. ADHD není o slabé vůli. Je to o tom, jak mozek zpracovává informace. A když terapeut to nechápe, terapie se stává frustrující.

Existují i alternativy - neurofeedback, meditace, korekce stravy. Ale v českých studiích nejsou účinnější než KBT. Neurofeedback má úspěšnost jen 22 %. KBT má 52 %. To není náhoda. To je věda.

Co dělat, když chcete začít?

Nechcete čekat 8 měsíců? Nechcete platit 1 200 Kč za diagnostiku? Začněte tady:

1. Dejte si 2 týdny na vedení deníku příznaků. Zapisujte: kdy jste zapomněli, kdy jste se rozčílili, kdy jste ztráceli čas. Neřešte proč. Jen zaznamenávejte.
2. Stáhněte si Todoist nebo Google Kalendář. Nastavte jednoduchou připomínku: „Každý den v 18:00 - připomenout si, kde jsou klíče.“
3. Najděte místo pro klíče. Ne na stole. Ne na poličce. Na jednom místě - třeba na stojánku u dveří. A nechte je tam. Každý den.
4. Navštivte Adicare.cz. Nabízejí diagnostiku a mají seznam terapeutů s certifikací. Vítejte v seznamu s předem ověřenými odborníky.
5. Nezahájejte terapii bez neurologického vyšetření. Pokud máte ADHD, měli byste mít potvrzení od neurologa. Bez toho terapie může být jen „povídání“.

Co se děje v ČR v roce 2025?

Je tu změna. Od března 2024 má Adicare certifikační program pro terapeuty. První ročník absolvovalo 37 lidí. To je malé, ale je to začátek. V Olomouci vyvinuli systém Care-ADHD - kombinaci KBT s AI připomínkami. Lidé, kteří ho používají, dodržují terapii o 63 % lépe. To je významný krok.

Ministerstvo zdravotnictví plánuje vytvořit 15 nových specializovaných ambulancí do roku 2026. To pokryje jen 45 % poptávky. Ale je to něco.

Ale je tu i nebezpečí. Některé online platformy nabízejí „rychlou KBT“ za 400 Kč. Bez certifikace. Bez diagnostiky. Bez záruky. Psycholožka Jana Thuja varuje: „Když se terapie stane zbožím, přestane být terapií.“

Je to možné? Ano. Ale nejde o „zázrak“.

ADHD se nevyléčí. Ale kvalita života se dá zlepšit o 60-70 % - pokud máte správnou terapii, správného terapeuta a podporu. Nejde o to, abyste byli „normální“. Jde o to, abyste byli schopni žít tak, jak chcete. Bez toho, že byste se každý den cítili jako selhání.

Největší výhra? Když přestanete házet vinu na sebe. Když pochopíte: „Nechápu, proč to dělám.“ - to není slabost. To je neurologie. A to můžete změnit. Pomalu. Ale můžete.