Narcistická porucha osobnosti: Lze ji léčit psychoterapií a jak

Narcistická porucha osobnosti není jen arrogance nebo sebevědomí. Je to hluboká, trvalá struktura vnímání sebe a světa, která způsobuje, že člověk nevidí druhé jako skutečné lidi, ale spíše jako nástroje nebo zrcadla, která mají potvrdit jeho výjimečnost. Mnozí, kteří žijí s touto poruchou, nevědí, že mají problém. A ti, kdo ano, často nechtějí změnit sebe - chtějí změnit svět kolem sebe. To je první a nejtěžší překážka léčby.

Co vlastně narcistická porucha osobnosti je?

Narcistická porucha osobnosti (NPD) se diagnostikuje podle přesných kritérií. Podle DSM-5 musí být splněno alespoň pět z devíti příznaků. Mezi ně patří: grandiózní pocit vlastní důležitosti, fixace na neomezený úspěch, moc, krásu nebo ideální láska, přesvědčení, že jsi výjimečný a můžeš být pochopen jen jinými výjimečnými lidmi, potřeba neustálého obdivu, pocit výlučnosti, nedostatek empatie, využívání druhých k dosažení vlastních cílů, závist k druhým nebo přesvědčení, že ti druzí jsou závistiví k tobě, a závistivé chování.

Nejde o to, že by někdo byl sebevědomý nebo ambiciózní. Tyto vlastnosti má každý z nás. U NPD je to systémové, trvalé a ničivé. Lidé s NPD nevidí emoce druhých jako reálné. Pokud někdo pláče, nevidí v tom lidskou bolest - vidí v tom slabost, která ohrožuje jejich vlastní stabilitu. Pokud někdo kritizuje, nevidí v tom konstruktivní zpětnou vazbu - vidí v tom útok na jejich identitu.

Proč je tak obtížné se do léčby vůbec dostat?

Největší překážkou léčby není nedostatek metod. Je to nedostatek motivace. Podle odhadů až 75 % lidí s NPD popírá, že by měli jakýkoli problém. Pokud přijdou na terapii, tak ne proto, že chtějí změnit sebe. Často přijdou proto, že se cítí osamělí, že je někdo opustil, že mají deprese nebo ztratili práci. Hledají řešení pro tyto příznaky, ne pro jádro poruchy.

Pro ně je žádost o pomoc známkou slabosti. Věří, že jim může porozumět jen někdo, kdo je stejně mocný, slavný nebo úspěšný. Takže hledají terapeuty s tituly, zásluhami, často i s vlastními veřejnými profilami. Pokud terapeut nevyhovuje jejich představám o „ideálním“ léčiteli, považují ho za nekvalitní - ne proto, že terapie nefunguje, ale protože on nevyhovuje jejich imaginárnímu idealu.

A pokud se terapeut pokusí ukázat, že jeho chování je problematické, reaguje to na obranu. Zní to jako útok. A tak začíná hra o moc - kdo má pravdu? Kdo je silnější? Kdo ovládá situaci? Terapeut se stává součástí jejich scénáře: buď ho idealizují jako „spásu“, nebo ho devalvují jako „podvodníka“.

Co může psychoterapie skutečně udělat?

Není možné „vyléčit“ narcistickou poruchu osobnosti tak, jako vyléčíš infekci. Cílem není změnit člověka na někoho úplně jiného. Cílem je pomoci mu získat nějakou míru psychické stability, zlepšit schopnost vztahů a snížit intenzitu destruktivního chování.

Nejúčinnější přístupy jsou dlouhodobé. Trvají 1 až 3 roky. Krátkodobé kurzy nebo skupinové terapie o několika sezeních nevedou k žádné trvalé změně. Proč? Protože NPD není jen chování - je to struktura identity. A strukturu identity nemůžeš změnit za pár týdnů.

Psychodynamická terapie se zaměřuje na to, co se stalo v dětství. Kdo byl rodič? Byl příliš kritický? Příliš idealizující? Byl neprítomný? Když se dítě naučilo, že jeho hodnota závisí na tom, jak je výjimečné, ne na tom, jak je lidské - vytvořilo se toto zranění. Terapeut se snaží vytvořit bezpečný vztah, ve kterém pacient může začít vnímat svou zranitelnost - bez toho, aby se cítil zničený.

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) pracuje s přesvědčeními. „Jsem nejlepší.“ „Když někdo nechce být se mnou, je to jeho chyba.“ „Když někdo kritizuje, chce mě zničit.“ Tyto myšlenky se zpochybňují, zkoumají, testují. Nepřijde se s nimi jen tak dohromady. Musíš je vyzkoušet v reálných situacích. Například: „Co se stane, když řeknu, že jsem se mýlil?“

Nově se začínají používat i schémové terapie a mindfulness. Lidé s NPD často nejsou ve svém těle. Jsou ve své hlavě - v představách o tom, jak jsou důležití. Mindfulness jim pomáhá se vrátit do chvíle, do dechu, do pocitů. Když se naučí cítit svou úzkost, svůj hněv, svou prázdnotu - ne jako nebezpečí, ale jako informaci - může začít měnit.

Je možné, aby terapie skutečně pomohla?

Ano. Ale jen u některých. Podle odborných odhadů je úspěšnost dlouhodobé terapie u NPD odhadována na 30-40 %. To znamená, že u tří z každých deseti lidí se významně zlepší schopnost vztahů, sníží se agresivita, zmenší se pocit závisti a začne se objevovat první slabá empatie.

Co se zlepší? Například: začneš slyšet, když partner říká, že se cítí zanedbaný. Začneš si všimnout, že když někdo neodpovídá na zprávu, neznamená to, že tě nenávidí. Začneš cítit, že když někdo získá úspěch, není to hrozba pro tebe - je to jen jeho úspěch.

To není „vyléčení“. Je to přechod od života, kde všechno závisí na tom, jak tě ostatní vnímají, k životu, kde můžeš být sám se sebou - i když nejsi „nejlepší“.

Pro terapeuty je to náročné. NPD testuje hranice. Pacienti zneužívají terapeutický vztah. Zkouší, kdy terapeut přestane být trpělivý. Kdy ho zraní. Kdy ho zneužije. A kdy ho odmítne. Terapeut musí být pevný, ale ne tvrdý. Empatický, ale ne závislý. Musí se naučit nezachytávat se v jejich hrách. To vyžaduje vysokou kvalitu terapeuta a dlouhodobé školení.

Co s farmakoterapií? Léky pomohou?

Léky neřeší jádro poruchy. Neexistuje pilulka, která by ti vrátila empatii. Ale existují léky, které mohou zmírnit příznaky, které se s NPD často objevují: deprese, úzkost, návraty agresivity, poruchy spánku. Pokud máš příznaky deprese, může ti lék pomoci získat sílu k tomu, abys se vůbec do terapie vůbec dostal.

Je to jako když máš zlomenou nohu. Léky ti nezakládají kost - ale dají ti možnost chodit na fyzioterapii. Bez nich se nemůžeš pohnout. S nimi se můžeš.

Co dělat, když se někdo s NPD chce léčit?

První krok je najít terapeuta, který má zkušenosti s poruchami osobnosti. Ne každý psycholog je pro to připraven. V České republice je pouze 12 specializovaných center, která nabízejí dlouhodobou terapii pro NPD. Průměrná cena jedné hodiny je 1 200-2 500 Kč. Pojišťovny hrazení pokrývají jen 20 sezení ročně - ale efektivní léčba vyžaduje 50-100.

Nečekáj, že budeš mít „odkaz“ od lékaře. Většina lidí s NPD nechce jít k psychiatrovi. Většina začíná sama - hledá terapeuta na internetu, čte články, hledá zkušenosti. To je dobré. Ale nevybírej terapeuta podle jeho titulů nebo webové stránky. Vyber podle toho, jak se cítíš při první schůzce. Pokud se cítíš jako „zkušební předmět“, nebo že terapeut je „příliš chladný“ nebo „příliš přátelský“ - to je normální. NPD reaguje na všechno jako na hru o moc. Důležité je, aby terapeut neklesal do této hry.

Nečekáj, že budeš mít zázrak. Budeš mít týdny, kdy se budeš cítit stejně jako předtím. Budeš mít týdny, kdy se budeš cítit hůř. To je normální. Změna není přímá cesta. Je to jako výstup z jeskyně - nejprve je tmavší, než se začneš přizpůsobovat světlu.

Co dělat, když máš v blízkosti někoho s NPD?

Není tvoje úloha ho „vyléčit“. Nejsi terapeut. Tvoje úloha je chránit sebe. Lidé s NPD často zneužívají blízké - emoce, čas, energii, peníze. Vztahy s nimi jsou jednostranné. Ty dáváš. Oni berou. A když dáš málo, začnou ti vytýkat, že jsi „neodpovídající“.

Nastav hranice. Jasně. Bez výmluv. „Nemůžu diskutovat, když mě kritizuješ.“ „Nemůžu být tvým zrcadlem, když se chceš cítit výjimečný.“ „Nemůžu poslouchat, když mě obviňuješ za tvé problémy.“

A neztrácej se v tom. Nech si svůj život. Svůj čas. Svůj klid. NPD není nemoc, kterou můžeš „překonat“ láskou. Je to porucha, která vyžaduje odbornou pomoc - a ty nemůžeš být ta pomoc.

Co je naděje?

Naděje není v tom, že se NPD vyléčí. Naděje je v tom, že se může změnit. A změnit se může jen ten, kdo začne vidět, že je lidský - ne výjimečný. Kdo začne cítit, že jeho hodnota nezávisí na tom, jak ho ostatní vnímají. Kdo začne mít strach - ne z toho, že je slabý, ale z toho, že je skutečný.

Tento proces trvá roky. Je bolestivý. Je nebezpečný. A nejde o to, aby se někdo „napravil“. Jde o to, aby se někdo naučil žít - bez falešného velikosti, bez potřeby obdivu, bez strachu, že když někdo nechce být s ním, znamená to, že je zničený.

Je to možné. Ne každému. Ale některým ano. A to je důvod, proč se léčba stále vyplatí.