Stále častěji se páry setkávají s tím, že jeden z nich chce sex častěji, jiný ho vyhýbá. Jeden miluje experimenty, druhý si přeje jen klid a rutinu. Jeden mluví o sexu otevřeně, druhý se o něm dokonce nechce bavit. A pak přijde ten moment, kdy se vztah začne řídit nejen emocemi, ale i tím, kolikrát jste se minulý týden objali, nebo kdo z vás naposledy začal. To není jen otázka libido. To je sexuální nesoulad - a je to běžnější, než si většina lidí myslí.
Co vlastně znamená sexuální nesoulad?
Nesoulad neznamená, že byste měli mít stejný sexuální styl. To by bylo nemožné. Každý má své potřeby, své hranice, své zkušenosti. Nesoulad je tam, když tyto rozdíly přestanou být přijatelné, když se stávají zdrojem napětí, závisti, nebo dokonce odmítání. Když jeden partner cítí, že ho druhý odmítá, a druhý se cítí vinný, že nedokáže splnit očekávání. Výsledkem je, že se přestávají dotýkat. Nejen tělesně. Ale i emocionálně.
Podle psychoterapeuta Zbyška Mohaupta je nejčastější příčinou nesouladu přesně to: rozdílná frekvence pohlavních styků, neochota o sexu mluvit, a postupné vyhasínání touhy - obvykle u jednoho z partnerů. Nejde o to, že by někdo byl „špatný“. Jde o to, že se dva lidé, kteří se kdysi cítili jako jeden celek, začali cítit jako dva cizí lidé, kteří se neumí dohodnout na tom, co je pro ně důležité.
Proč se to stane?
Nesoulad se neobjeví z ničeho nic. Je to výsledek hromadění. Někdy to začne tím, že se po porodu nebo po smrti blízkého člověka přestane mluvit o sexu. Někdy to začne tím, že jeden z partnerů zažil sexuální trauma a už se nechce dotýkat. Někdy to začne tím, že se partner přestal dbát na sebe - nejen tělesně, ale i emocionálně. A když se nekoukáte na sebe, nevidíte, co se děje uvnitř druhého.
Psychoterapeutka Martina Turinová upozorňuje, že příčiny mohou být i v osobnostním nastavení - někdo má strach z blízkosti, jiný potřebuje kontrolovat. Někdo má zkušenost s násilím, jiný se naučil, že sex je jen „náležitost“. A když se tyto hluboké struktury setkají, vztah se začne řídit nejen láskou, ale i bojem o přežití.
Co dělají páry, když to začne selhat?
Většina párů dělá jednu ze tří věcí: mlčí, hádají se, nebo se vzdávají. Mlčení je nejčastější. „Nechci ho/ni zlobit.“ „Nechci, aby si myslel, že jsem nezajímavá.“ „Nechci, aby to bylo větší problém, než je.“ Ale mlčení není klid. Je to zákeřná výpověď. Každý den, kdy neřeknete, co potřebujete, se mezera mezi vámi zvětšuje.
Hádky jsou druhá cesta. „Nikdy nemáš chuť!“ „Ty jsi jen egoista!“ „Nemůžeš mít chuť kvůli tomu, že jsi přecitlivělý?“ Tyto výroky neřeší problém. Zvyšují jen úroveň bolesti. A pak přijde fáze vzdání. „Už to neřeším. Nechám to, jak je.“ A v tom okamžiku už není sexuální nesoulad jen o sexu. Je to o tom, že jste přestali věřit, že vztah může být lepší.
Proč párová terapie funguje, když nic jiného nefunguje?
Párová terapie neříká, že máte mít sex každý den. Neříká, že máte mít stejné přání. Neříká, že máte být „normální“. Říká jednoduše: začněte se znovu slyšet.
Terapie začíná vstupním pohovorem. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, co každý z vás cítí. Když jeden řekne: „Chci, abychom měli sex častěji“, a druhý odpoví: „Já se cítím jako zloděj, když to chci“, terapeut vás přivede k tomu, abyste pochopili: nejde o četnost. Jde o to, že jeden potřebuje blízkost, druhý se bojí být „použitý“.
Terapeut pak zavede strukturovaný proces. Týdně se setkáváte s ním. A mezi sezeními dostáváte domácí úkoly. Nejsou to cvičení na „zlepšení výkonu“. Jsou to úkoly na obnovu blízkosti. Například: „Zítra si dva dny po sobě pět minut jen objíme. Bez slov. Bez cíle.“ Nebo: „Dnes večer se zeptejte partnera: ‚Co by ti dnes dělalo radost, kdybychom se dotýkali?‘ - a neříkejte, co byste si přál vy.“
Ve většině případů se terapeut rozhodne, že na začátku zákaz koitu. Ne proto, že by to bylo trestem. Ale proto, že když se nezaměříte na „pohlavní styk jako cíl“, můžete začít znovu vnímat dotek, pohlad, pohled, smích. Můžete se naučit, že blízkost není jen o tom, co se stane na posteli.
Co se děje, když jedna strana nechce?
Tady je ten nejtěžší bod. Pokud jeden z partnerů odmítne terapii, všechno je těžší. Ale není to konec. Mnoho terapeutů pracuje i s jedním partnerem. Ne proto, že by se snažili „přemluvit“ druhého. Ale proto, že když jeden z vás začne mluvit jinak, mění se dynamika celého vztahu. Když se vy začnete učit, jak vyjádřit své potřeby bez obvinění, partner se začne chovat jinak - i když se ještě nezúčastňuje terapie.
Největší chyba? Čekat. Čekat, až se to samo vyřeší. Čekat, až se partner „probudí“. Čekat, až se vám „znovu vrátí chuť“. Ale chuť se nevrací sama. Vrací se, když se znovu začnete cítit bezpečně. A bezpečně se cítíte jen tehdy, když víte, že váš partner vás slyší - i když se nesouhlasíte.
Co vás čeká po terapii?
Nečeká vás „perfektní sex“. Nečeká vás, že budete mít sex každý den. Nečeká vás, že budete mít stejné přání. Ale čeká vás něco důležitějšího: společná jazyk.
Už nebudete muset hádat, co druhý cítí. Budete moci říct: „Dnes potřebuju jen objímat.“ Nebo: „Myslím na to, abychom zkusili něco nového. Chceš to?“ A když druhý řekne „ne“, nebudete se cítit odmítnutí. Budete vědět, že to znamená „dnes ne“, ne „nikdy“.
Terapie vám neříká, jak mít sex. Říká vám, jak být s někým, kdo je jiný. A to je ten pravý sexuální výkon - ne tělo, ale duše, která se rozhodla zůstat, i když je to těžké.
Kde hledat pomoc v České republice?
V Česku je mnoho specializovaných center, která nabízejí párovou sexoterapii. V Brně je Sexuologie Brno, která má dlouholetou praxi v řešení sexuálních nesouladů. V Praze a dalších městech najdete Sex Centrum, které se zaměřuje přesně na párový nesoulad v častosti styků a komunikaci. Terapie obvykle probíhá jednou týdně, každé sezení trvá 50 minut a stojí kolem 1200 Kč. Některé centra nabízejí i individuální konzultace, pokud je potřeba hlouběji projít jednotlivé problémy.
Nejde o to, kolik platíte. Jde o to, kdy začnete. Jak říká Zbyšek Mohaupt: „Páry přicházejí, když už je daleko za horizontem možných změn.“ Nečekejte, až se vztah zhroutí. Začněte, když jste ještě schopni slyšet.
Co se stane, když neuděláte nic?
Neuděláte nic, a vztah se bude měnit. Ne zhoršovat rychle. Ale pomalu. Každý den, kdy se nezeptáte, jak se partner cítí. Každý večer, kdy se přejdete k druhému konci postele. Každá věta, kterou neřeknete. Tyto drobnosti se hromadí. A jednoho dne se probudíte a zjistíte, že jste se stali spolužijícími. Ne partnery. A to je ten moment, kdy už není terapie řešením. Je to jen pokus o pohřeb.
Největší lží je, že sexuální nesoulad je „přirozený“ v dospělém vztahu. Není. Je to signál. Signál, že se něco ztrácí. A ten signál je možné slyšet. Pokud se rozhodnete.
