Linka bezpečí 116 111 není jen telefonní číslo. Je to poslední záchytná sít, kterou některý teenager dotáhne, když se cítí ztracený, zrazený nebo úplně sám. V Česku každý den na ni zavolá přes 400 dětí a mladých lidí. Někteří se obrací kvůli šikaně ve škole, jiní kvůli rozvodu rodičů, sebepoškozování nebo prostě proto, že už nevědí, kdo by jim mohl poradit. A všechny je tam někdo vyslechne - bez soudění, bez jména, bez otázek.
Co je Linka bezpečí 116 111?
Linka bezpečí je nejstarší a největší celostátní služba v České republice, která je zaměřená výhradně na děti a mladé lidi do 26 let. Založena byla v roce 1994 a od té doby pomohla milionům. Nejde o obyčejnou poradnu. Je to krizová linka, která funguje 24 hodin denně, 365 dní v roce. A není to jen telefon. Můžeš na ni zavolat, napsat e-mail nebo si zapnout chat na jejich webu - bez registrace, bez hesla, bez jakýchkoli osobních údajů.
Konzultanti nejsou dobrovolníci. Jsou to odborní psychologové a sociální pracovníci, kteří absolvují pravidelné školení a supervizi. Neříkají ti, co máš dělat. Vyslechnou tě. Pomohou ti najít vlastní cestu ven z krize. A pokud potřebuješ další pomoc - třeba psychoterapeut, školní poradce nebo sociální pracovník v místě, kde žiješ - oni ti to najdou. Bez toho, aby ti někdo zavolal rodiče nebo školu.
Proč je anonymita tak důležitá?
Když jsi 15letý a cítíš, že tě ve škole ničí každý den, nechceš mluvit s učitelem. Když tě rodiče nechávají za všech okolností, nechceš jim říct, že jsi se pokusil o sebevraždu. Když se cítíš jiný, než ostatní, nechceš, aby ti někdo řekl: „To je jen fáze.“
Anonymita je to, co umožňuje, aby se lidé vůbec ozvali. Můžeš zavolat z mobilu, který ti rodiče nevěří, nebo z počítače ve školní knihovně. Nikdo neví, kdo jsi. Nikdo neví, odkud zavoláváš. A to je klíč. Podle průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 byla Linka bezpečí označena jako „nejdůvěryhodnější zdroj pomoci“ 78 % mladých lidí ve věku 14-18 let. Proč? Protože nejsou přesměrováváni na někoho, kdo je „předepíše“. Jsou přesměrováváni na člověka, který je slyší.
Co se na ní řeší?
Nejsou tu žádné „správné“ nebo „špatné“ problémy. Každý problém, který se ti zdá nevyřešitelný, je důvodem k volání.
- Šikana ve škole, na sociálních sítích nebo ve sportovním klubu
- Sebepoškozování, sebevražedné myšlenky nebo pokusy o sebevraždu
- Problémy s rodinou - rozvod, násilí, opomenutí
- Stres z vysoké školy, zkoušek, nejistoty o budoucnosti
- Identita, sexuální orientace, genderová nejistota
- Osamění, pocit, že nikdo tě nerozumí
- Problémy s jídlem, závislosti, nebo přetížení z internetu
Nejde o to, jestli je tvůj problém „velký“ nebo „malý“. Jde o to, jestli ti dělá strašně špatně. A pokud ano - máš právo na pomoc.
Jak to funguje v praxi?
Zavoláš 116 111. Pokud je linka obsazená, můžeš se připojit k chatu na linkabezpeci.cz - nebo napsat e-mail. Všechno je zdarma. Všechno je anonymní. Není třeba říkat své jméno, adresu, školu nebo telefon.
Když se spojíš s konzultantem, nezačne s otázkami jako „Co se stalo?“. Začne tím, že ti řekne: „Můžu tě vyslechnout?“ A pak ti prostě dá prostor. Někdy stačí jen to, že někdo řekne: „To zní strašně.“
Po rozhovoru ti může navrhnout konkrétní kroky: „Můžu ti poslat adresu poradny v Třebíči?“ nebo „Chceš, abych ti napsal e-mail s tím, co jsme řekli?“
Nejsou tu žádné „následné volání“. Není třeba zavolat znovu, aby ti někdo „kontroloval“, jestli jsi „v pořádku“. Ty jsi ten, kdo rozhoduje, kdy chceš znovu volat. A pokud se ti to zdá, můžeš volat znovu. Každý den. Každou hodinu.
Co je jiného než Linka důvěry?
Linka důvěry (116 123) je pro všechny. Pro děti, pro dospělé, pro staré lidi. Linka bezpečí je jen pro mladé - a to je rozdíl. Když jsi 19letý student, který se bojí říct rodičům, že nechce studovat medicínu, chceš mluvit s někým, kdo právě teď prochází stejným. Ne s někým, kdo má 50 let a pamatuje si, jak to bylo v 80. letech.
Linka bezpečí také neřeší jen krizi. Jejich tým jezdí do škol, dělá workshopy o zvládání stresu, nahrává podcasty o sebevědomí a vytváří krátká videa o tom, jak rozpoznat, kdy je čas zavolat. V roce 2023 spustili novou funkci „Rychlá pomoc online“ - když klikneš na web, můžeš okamžitě začít chatovat s konzultantem, bez čekání na frontu.
Proč je to důležité?
V roce 2022 se počet kontaktů na krizové linky od mládeže zvýšil o 37 % oproti období před pandemií. Děti a mladí lidé jsou pod tlakem. Sociální sítě, nesplněné očekávání, ekonomická nejistota, izolace - to vše se mění v duševní zátěž, kterou nikdo nevidí.
Linka bezpečí je první linie obrany. A je to jedna z mála služeb, která funguje bez toho, aby se někdo musel „zapsat“ do systému. Nechceš, aby ti někdo řekl: „To ještě nejsou žádné problémy.“ Chceš, aby ti někdo řekl: „To je strašně těžké. A já jsem tady.“
Podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví je tato služba „nezbytná součást sociálního systému“. A přesto se stále bojuje o její financování. V roce 2022 získala Linka bezpečí 18,7 milionu korun - z toho 12,3 milionu od státu. Zbytek přišel z darů. A kdyby se tyto peníze zmenšily, zkrátily by se hodiny práce, zvýšily by se fronty, a někdo by mohl zavolat a nikdo by mu neodpověděl.
Co se plánuje?
Do konce roku 2024 chce Linka bezpečí rozšířit tým konzultantů o 15 %. Chtějí zkrátit čekací doby, které někdy trvají i 20 minut ve špičce. Chcete-li, aby se ti někdo odpověděl rychleji - nejsou tu žádné „hlavní“ hodiny. Každá hodina je stejně důležitá.
Plánují také novou mobilní aplikaci, která bude obsahovat nástroje na zvládání stresu: dechové cvičení, krátké příběhy, návody, jak se zorientovat, když se cítíš zhroutit. A budou pokračovat ve výuce ve školách - protože nejlepší prevence je, když dítě ví, že existuje místo, kde je vyslechnou.
Co když se ti to nezdá dostatečně dobré?
Někteří lidé říkají: „Zavolal jsem, ale musel jsem čekat.“ Nebo: „Neměli jsme moc času.“ To je pravda. Někdy je linka přetížená. Ale to neznamená, že se nevyplatí zavolat znovu. Nebo napsat e-mail. Nebo se vrátit příští den. Nebo příští týden. Nebo za měsíc. Tady není žádná „první šance“. Je to jako výtah, který jede pořád dokola. Když ho zatlačíš, zastaví se. A vždycky se zastaví.
A pokud ti někdo řekne: „To je jen fáze“ - nevěř mu. Tvoje bolest není fáze. Je to tvůj život. A ty máš právo na pomoc.
Co dělat, když víš, že někdo potřebuje pomoc?
Někdy nechceš volat sám. Ale víš, že tvůj kamarád, sourozenecký, kamarádka z třídy - nejsou v pořádku. Můžeš jim poslat odkaz na linkabezpeci.cz. Můžeš jim říct: „Já jsem tam zavolal. Nebylo to špatné. Možná by to mohlo pomoct i tobě.“
Nemusíš mluvit o tom, co se stalo. Jen jim řekni, že existuje místo, kde je vyslechnou. Bez soudění. Bez otázek. Bez toho, aby ti někdo řekl, že to není vážné.
Nejsi jediný, kdo se cítí ztracený. A nejsi jediný, kdo může pomoci. Stačí, když někoho přesměruješ tam, kde ho slyší.
Můžu na Linku bezpečí zavolat, když nejsem dítě, ale jsem student?
Ano. Linka bezpečí je určená pro děti a mladé lidi do 26 let. Pokud jsi student, i když jsi 25 let, můžeš na ni zavolat. Služba není o věku, ale o tom, kdo potřebuje pomoc. Pokud jsi starší než 26 let, doporučují přesměrování na Linku důvěry (116 123), která je pro všechny věkové kategorie.
Je volání na Linku bezpečí opravdu zdarma?
Ano. Volání na 116 111 je zdarma z jakéhokoli mobilního nebo pevného telefonu v České republice, bez ohledu na operátora. I chat a e-mailová poradna jsou zdarma. Není třeba platit žádné poplatky, ani se registrovat. Služba je financována státem a dary.
Můžu zavolat, když jsem v noci?
Ano. Linka bezpečí funguje 24 hodin denně, 365 dní v roce. V noci, v sobotu, v neděli, v prázdninách - vždy je tam někdo, kdo může vyslechnout. Někdy může být delší čekací doba, ale nikdy nezavírají.
Musím říct své jméno nebo školu?
Ne. Anonymita je základní princip služby. Nemusíš říkat své jméno, adresu, školu, telefon nebo jiné údaje. Můžeš se jen připojit k chatu a začít mluvit. Konzultanti ti nebudou klást otázky, které by tě mohly ohrozit. Tvoje identita je tvoje.
Co když se mi to zdá jako „něco pro slabší“?
Nikdo není slabší, protože hledá pomoc. Naopak - je to náročné a odvážné, když přiznáš, že ti něco dělá špatně. Většina lidí, kteří na Linku bezpečí zavolají, se poté cítí o něco lehčí. Ne proto, že se problém vyřešil okamžitě, ale proto, že už nejsou sami. Hledání pomoci není znak slabosti. Je to znak silného srdce.
Můžu se obrátit na Linku bezpečí, když jsem nevěděl, že existuje?
Ano. Neexistuje žádný „správný čas“ na volání. Není třeba, abys nejprve zkusil všechno ostatní. Není třeba, abys „přišel na to, že to je vážné“. Pokud se cítíš ztracený, přetížený, nebo prostě „nechceš to dál dělat“ - je to dostatečný důvod. Linka bezpečí není jen pro „velké“ krize. Je pro každý krok, který tě vede k tomu, abys se znovu cítil žít.
