Arteterapie není o tom, jak hezky vypadá vaše kresba. Není o tom, jestli umíte kreslit nebo malovat. Je to o tom, co se děje uvnitř, když si vezmete pastel, barvu nebo hlínu a necháte ruku vést tím, co necítíte, nemůžete říct nebo nechcete říct. V České republice se tato metoda používá už od 50. let 20. století, ale teprve teď začíná být skutečně chápána - ne jako umělecká aktivita, ale jako hluboká terapeutická cesta.
Co je arteterapie skutečně?
Arteterapie je léčebný proces, který využívá výtvarný projev jako hlavní nástroj k poznání a změně psychiky. Česká arteterapeutická asociace ji definuje jako způsob, jak snižovat psychické a psychosomatické obtíže a zlepšovat vztahy s ostatními. Nejde o vytváření uměleckého díla, které by se hodnotilo podle estetických kritérií. Jde o proces - o to, co se stane, když člověk přenáší své vnitřní světy na papír, plátno nebo hlínu.
Uživatelé často popisují, že po prvních sezeních cítí, že „něco se uvolnilo“. Někdo, kdo nemohl promluvit o smrti rodiče, nakreslil černou díru v centru listu. Někdo, kdo trpěl úzkostí, maloval opakovaně kruhy - až se jednoho dne kruhy změnily v vlny. Tyto obrázky nejsou „výsledkem“. Jsou mapami vnitřního světa. A právě tady, v tomto prostoru bez hodnocení, začíná léčba.
Proč to funguje, když slova selhávají?
Ne všechno, co bolelo, se dá říct. Trauma, strach, vztek, vina - tyto emoce často přesahují slova. Mozek je schopen vytvářet obrázky, které slovy popsat nemůže. Arteterapie to využívá. Když klient s posttraumatickou stresovou poruchou maluje scénu z události, kterou si nemůže zapamatovat slovy, jeho ruce přenášejí to, co paměť zablokovala. Studie z psychiatrie ukazují, že u 65-75 % klientů s komunikativními obtížemi arteterapie přináší významnou úlevu - často i tam, kde verbální terapie selhala.
Je to jako když se někdo naučí mluvit znovu - ale jiným jazykem. Tento jazyk nemá pravidla. Nemá pravdu nebo lež. Má jen pravdu vašich pocity. A to je přesně to, co potřebujete, když jste ztratili slova.
Dva přístupy - umění nebo terapie?
Arteterapie se nedělí jen podle materiálů, ale podle filozofie. Existují dva hlavní proudy. První - „terapie uměním“ - věří, že samotný proces tvorby je léčivý. Stačí kreslit, malovat, modelovat. Výsledek je nezáležitý. Druhý - „artpsychoterapie“ - považuje výtvory za vstupní bod do hlubší psychoterapie. Zde se obrázky analyzují, diskutují, interpretují. Oba přístupy jsou platné. Rozdíl je v tom, zda se zaměřujete na to, co se děje při tvorbě, nebo na to, co se děje po tvorbě.
Ve skupinové arteterapii se často používá první přístup. Lidé kreslí vedle sebe, aniž by se o svých obrazech bavili. A přesto - často se stane, že někdo vypadne z řady, vezme si obrázek druhého a řekne: „To je přesně to, co já cítím.“ Bez jediného slova. To je síla neverbální komunikace.
Co se děje během sezení?
Typické sezení trvá 60-90 minut. Nejprve je prostor připraven - barvy, papír, hlína, štětce, nůžky. Terapeut neříká, co máte kreslit. Můžete kreslit, můžete nekreslit. Můžete roztrhnout papír. Můžete čekat. Všechno je v pořádku.
Poté následuje fáze tvorby - obvykle 30 až 45 minut. Tady se nestane nic, co by se dalo „zaznamenat“. Jen ticho, zvuk štětce, škrábnutí tužky, zvuk malého nástroje v hlíně. Pak přijde fáze reflexe. Terapeut se neptá: „Co to znamená?“ Ptá se: „Co se stalo, když jsi to dělal?“ Nebo: „Co jsi cítil, když jsi vybral tu barvu?“
Na závěr - integrace. Co jste se naučili o sobě? Co jste si přinesli z toho sezení? Někdo si vezme obrázek domů. Někdo ho zahodí. Někdo ho nechá na stole, až se k němu vrátí příště. Všechno je v pořádku. Neexistuje správný způsob, jak se s obrázkem vypořádat.
Kdo to může využít?
Arteterapie není jen pro „duševně nemocné“. Je pro každého, kdo se cítí ztracený, přetížený, zablokovaný. V ČR se používá hlavně v:
- psychiatrii - pro pacienty s depresemi, úzkostmi, schizofrenií
- dětské psychologii - děti, které neumí říct, co je trápí
- gerontologii - starší lidé s demencí, kteří ztrácejí slova, ale ne potřebu vyjádřit se
- léčbě závislostí - kde se často pracuje s vínou, stydem, vlastním obrazem
- psychosociální péči - po traumatech, ztrátě, násilí
Je také čím dál častěji používána ve školách, zejména u dětí s poruchami učení nebo sociálními potížemi. Růst poptávky je odhadován na 15-20 % ročně. Děti, které se cítí „nevhodné“ v klasické škole, často najdou v arteterapii první místo, kde se cítí viděné - ne kvůli tomu, co umí, ale kvůli tomu, co jsou.
Co potřebujete k začátku?
Nic. Nejde o talent. Nejde o znalost technik. Nejde o to, jak to vypadá. Jde o to, abyste byli přítomní. A abyste měli terapeuta, který rozumí oběma světům - psychoterapii i výtvarnému projevu. V České republice je podle odhadů 50-70 certifikovaných arteterapeutů. Všichni prošli 2-3letým specializovaným vzděláváním, které kombinuje psychologii, psychoterapii a uměleckou praxi.
Problém je, že mnoho praxí nemá prostor na arteterapii. Potřebujete umývadlo, osvětlení, místo na skladování materiálů. To znamená, že i když chcete začít, nemusíte najít kvalitního terapeuta poblíž. Česká arteterapeutická asociace a Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) ale poskytují seznam certifikovaných odborníků a organizují školení pro terapeuty i pro ty, kteří chtějí začít.
Co vás může zdržet?
Nejčastější překážka je předsudek: „Nechápu kreslit.“ „Nemám talent.“ „To je pro umělce.“
Arteterapeut ti řekne: „Nechápu kreslit.“ A pak ti dá pastel a řekne: „Zkus to.“ A ty to uděláš. A pak se stane něco nečekaného. Začneš se uvolňovat. Začneš se dívat na obrázek jako na svého přítele, ne na svůj selhání. Po třech až pěti sezeních se předsudek většinou rozpadne. Ne proto, že se staneš umělcem. Ale proto, že se staneš sebou.
Co se děje v budoucnu?
Arteterapie se mění. V roce 2022 byla na Univerzitě Karlově zahájena první akreditovaná magisterská specializace - první krok k institucionalizaci oboru. Mezinárodní asociace pracuje na standardizovaném vzdělávacím programu, který by měl být dokončen v roce 2024. To znamená, že kvalita služeb se bude zlepšovat, ne zůstávat na úrovni dobrovolnictví nebo „zábavy“.
Objevují se i digitální nástroje - aplikace pro kreslení, virtuální reality, kde můžete „malovat“ v prostoru. Ale tradiční materiály - barvy, papír, hlína - zůstávají dominantní. Proč? Protože ruka, která se dotýká papíru, která cítí barvu, která se mění pod prsty, je větší terapeut než jakýkoli algoritmus.
Budoucnost je v integraci - arteterapie jako součást komplexního léčebného plánu, ne jako alternativa. V školách, v nemocnicích, v domovech pro seniory, v centrech pro oběti násilí. A v každém případě - v prostoru, kde slova nestačí.
Co vás čeká, když to vyzkoušíte?
Nebudete se stát umělcem. Nebudete mít obraz, který se dá vystavit. Ale možná budete mít první obrázek, který vás opravdu vidí. Možná budete mít první chvíli, kdy jste neříkali nic, ale někdo vás pochopil. Možná budete mít první den, kdy jste si řekli: „To jsem já.“
A to je víc než léčba. To je návrat k sobě.
Je arteterapie vhodná pro děti?
Ano, arteterapie je jednou z nejúčinnějších metod pro děti, které nemají slova na popis svých emocí. Děti se přirozeně vyjadřují prostřednictvím kreslení, hraní a modelování. Arteterapeut jim nepřikládá význam, ale sleduje, co se děje v procesu. Děti s poruchami učení, autistickým spektrem nebo po traumatu často v arteterapii najdou první bezpečný prostor, kde se cítí přijaté - ne kvůli tomu, co umí, ale kvůli tomu, co jsou.
Potřebuji umělecký talent, abych začal?
Ne. Vůbec ne. Arteterapie není o estetice. Je o pravdě. Když jste poprvé usedli ke stolu, nevěděli jste, jak se kreslí. Ale jste schopni přenést svůj strach, vztek nebo smutek na papír - i když to vypadá jako šmára. Tento šmára je důležitější než nejkrásnější kresba. Terapeut neříká: „To je pěkné.“ Říká: „Co se stalo, když jsi to dělal?“
Jak dlouho trvá, než se něco změní?
Neexistuje žádný standardní časový rámec. Někdo cítí změnu po prvním sezení - například pocit uvolnění. Někdo potřebuje 10-15 sezení, než se začne otevírat. Záleží na tom, jak hluboká je bolest a jak dlouho jste ji potlačovali. Arteterapie není rychlá léčba. Je to cesta, která se mění s vámi. Nejde o to, kdy to skončí, ale o to, co se stane během cesty.
Je arteterapie nahraditelná verbální psychoterapií?
Ne. Nejsou to konkurující metody, ale doplňující. Verbální terapie je skvělá pro analyzování myšlenek, rozumění příčinám, vytváření strategií. Arteterapie je skvělá pro přístup k emocím, které slovy nejsou dostupné. Mnoho klientů začíná s verbální terapií a potom přidá arteterapii - a najednou se všechno změní. Někdy se obrázek stane klíčem k slovu, které jste dlouho potlačovali.
Kde najdu kvalitního arteterapeuta v ČR?
Nejlepší zdroj je Česká arteterapeutická asociace nebo Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT). Tyto organizace udržují seznam certifikovaných terapeutů, kteří prošli dlouhodobým vzděláváním kombinujícím psychoterapii a umění. Vyhněte se „terapeutům“ bez odborného vzdělání - arteterapie vyžaduje specializovanou přípravu. Pokud nevíte, kde začít, požádejte o doporučení zdravotnické zařízení nebo psychologickou kliniku.
