Posttraumatická stresová porucha (PTSD) se často nevyskytuje sama. Většina lidí, kteří ji mají, zároveň trpí něčím dalším - depresí, úzkostí nebo závislostí na alkoholu, drogách nebo lékách. To není náhoda. Trauma změní fungování mozku, a to nejen v oblasti paměti a strachu, ale i v oblasti nálad, motivace a sebekontroly. Když se tyto poruchy spojí, léčba se stává mnohem složitější. A přesto mnoho lidí neví, že jejich úzkost, časté pláčení nebo potřeba pít nebo užívat látky může být přímým důsledkem traumatu, který prožili před lety.
PTSD a depresie: Když se smutek spojí se strachem
Nejčastější společným partnerem PTSD je depresivní porucha. Studie ukazují, že až 62 % lidí s PTSD má zároveň diagnózu depresie. To znamená, že každý druhý nebo třetí pacient s PTSD nejenže přetrvávají náhlé útoky strachu nebo noční můry, ale také necítí žádnou radost, nemá sílu vstát z postele nebo se cítí bezmocně. Tento smutek není jen „špatný den“. Je to hluboká, trvalá únavová prázdnota, která znemožňuje i nejjednodušší kroky k uzdravení.
Proč to tak je? Trauma zničí pocit bezpečí. Když někdo zažil násilí, ztrátu nebo hrozivou událost, jeho mozek se naučí, že svět je nebezpečný. A když se to stane opakovaně, mozek přestává věřit, že něco může být lepší. To je přesně to, co vede k depresi. A když je člověk deprimovaný, nechce dělat terapii. Nechce se vracet k vzpomínkám. Nechce hovořit. Nechce cvičit. A tak léčba PTSD - která vyžaduje odvahu, účast a opakované vystavování se bolesti - se zastaví.
Léčba tedy nemůže být jen o „zpracování traumatu“. Musí začít s léčbou depresie. Antidepresiva ze skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jako je paroxetin nebo sertralin, jsou jedním z nejčastěji používaných nástrojů. Nejde o „pilulku na štěstí“. Tyto léky pomáhají obnovit chemickou rovnováhu v mozku, která umožňuje člověku znovu začít reagovat na svět - a teprve pak se může věnovat terapii.
Úzkost: Když se strach neustále množí
PTSD je základní forma úzkosti. Ale často se z ní rozvijí další typy - sociální fobie, panické útoky, generalizovaná úzkost. Někdo, kdo má PTSD po dopravní nehodě, může začít vyhýbat se autům. Pak se začne vyhýbat i nákupním střediskům, kde je lidí. Pak se stáhne domů. A pak se začne bát, že ho někdo ohodnotí, že je „porušený“. A tak se z jednoduchého strachu z auta stane celá síť úzkostí.
Podle dat je komorbidita PTSD s jinou úzkostnou poruchou běžná u 45 % až 91 % pacientů. To znamená, že u většiny lidí s PTSD není jen jedna úzkost. Je jich více. A každá z nich má svůj vlastní „scénář“: někdo má panické útoky, když se vzbudí, jiný se báje, že ho někdo zkontroluje, třetí se bojí jít do práce.
Tady je problém: lékaři často vidí jen jeden příznak. Když pacient přijde s útoky, diagnostikují „panickou poruchu“. Když přijde s únavou a ztrátou zájmu, diagnostikují „depresi“. Ale nevidí, že všechno toto má společný kořen - trauma. A tak léčba nezachycuje podstatu. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je zde klíčová. Nejen proto, že pomáhá změnit myšlenky, ale protože ukazuje, jak se tyto různé strachy navzájem podporují. Když se naučíte, že „když se nevyhýbám, strach klesá“, začínáte získávat kontrolu. A to je první krok k uzdravení.
Závislosti: Když se léčíte alkoholem nebo drogami
Nejvíce se o PTSD neví právě tam, kde je potřeba: u lidí, kteří se „lěčí“ alkoholem, opioidey, benzodiazepiny nebo i narkotikami. Víte, proč? Protože to funguje. Alespoň na chvíli. Když se člověk vydá na večírek, aby zapomněl na noční můry, nebo si vezme pilulku, aby se nebojel, pak se cítí lépe. Na chvíli.
ProLékaře.cz uvádí, že užívání návykových látek patří mezi nejčastější komorbidity u PTSD. A to není jen „zlostný návyk“. Je to způsob, jak se mozek snaží se zvládnout nepřeberné napětí. Ale každá pilulka, každý kousek alkoholu, každý „výskok“ do narkotického světa jen zhoršuje situaci. Závislost narušuje spánek, zhoršuje náladu, zvyšuje agresivitu a zničí vztahy. A všechno to zase znovu napájí PTSD - protože člověk se začne stydět, cítí se vinen, a to znovu probouzí traumata.
Léčba zde nemůže být „nejprve PTSD, pak závislost“. To je nesmysl. Nejprve musí být dosaženo abstinence. To je základ. Bez toho se žádná terapie PTSD nestane. Společnost všeobecného lékařství v roce 2023 jasně říká: „Až po dosažení abstinence je možná přiměřená léčba PTSD.“ To znamená, že musíte nejprve zastavit závislost. A to není jen o lékách. Je to o podpoře, o skupinách, o bezpečném prostředí, kde člověk může přežít odvykání bez toho, aby se cítil odsouzený. A teprve poté, když je tělo klidné, může mozek začít zpracovávat to, co se stalo.
Poruchy osobnosti: Když trauma změní, kdo jste
PTSD se nezobrazuje jen jako příznaky. Někdy změní, kdo jste. Někteří lidé, kteří prožili traumata v dětství, se stávají závislými na jiných, nebo se stávají tvrdými, odmítavými, nevěřícími. To není „špatná povaha“. Je to přežití. Mozek se naučil: „Když se nezavřu, zemřu.“
Studie z České psychiatrie ukazují, že lidé s PTSD a komorbidní poruchou osobnosti často reagují na léčbu hůře. Ale zároveň ukazují, že to není ztracená věc. Léčba může fungovat. I když je pomalejší. I když je náročnější. A hlavní důvod? Většina těchto lidí nikdy nezažila bezpečný vztah. A léčba je příležitost, aby to zažili poprvé - v terapii. Když terapeut neodmítne, když se nevzdá, když řekne: „Tvoje reakce má smysl. Nejsi špatný. Jsi přeživší.“ - to je první krok k změně.
Jak se léčí komorbidity? Integrace je klíč
Léčba PTSD s komorbiditami není jako léčba jedné nemoci. Je to jako oprava komplikovaného stroje, kde je několik zlomených součástek. Nelze opravit jen jednu. Všechny musí být v souladu.
Moderní přístup je integrativní. To znamená:
- Nejprve stabilizace: Pokud je závislost, musí být zastavena. Pokud je těžká depresivní fáze, začíná se s léky. Pokud je člověk v krizi, potřebuje bezpečný prostor - ne terapii.
- Poté terapie: Kognitivně-behaviorální terapie, EMDR nebo traumato-centrovaná terapie pomáhají zpracovat vzpomínky a změnit reakce.
- Ale také podpora: Rodina, přátelé, skupiny podpory, práce, pohyb - všechno tohle je důležité. Trauma nezničí jen mozek. Zničí vztahy. A obnovování vztahů je klíč k uzdravení.
Nejlepší výsledky mají ti, kteří mají tým: psychiatra, psychoterapeuta, lékaře primární péče a někoho, kdo jim pomáhá s bydlením nebo prací. Léčba PTSD s komorbiditami není práce jednoho člověka. Je to práce celého systému.
Co můžete udělat teď?
Největší chyba je čekat, že se to samo vyřeší. Víte, co říkají studie? 30 % lidí se spontánně uzdraví. Ale 70 % ne. A z těch 70 % mnozí trpí celá života, protože nevěděli, že to lze léčit. A že to neznamená „být špatným člověkem“.
Nejprve: Uvědomte si, že vaše příznaky jsou spojené. Pokud máte PTSD, úzkost, depresi a závislost - to není „několik problémů“. To je jeden systém, který selhal. A lze ho opravit.
Nejprve: Vyhledejte lékaře, který rozumí komorbidity. Ne každý psychiatr. Ne každý terapeut. Hledejte někoho, kdo ví, že PTSD neexistuje v izolaci. Kdo ví, že léčba závislosti je předpokladem pro léčbu PTSD.
Nejprve: Nečekáte na „dokonalý čas“. Léčba začíná tím, že se přiznáte: „Mám problém.“ A pak: „Můžu se o to pokusit.“
Největší překážka není nemožnost. Je to pocit, že to už je pozdě. Ale to není pravda. Dokonce i lidé, kteří trpí PTSD po 20 letech, se zlepšují. Ne všichni. Ale mnozí. A všichni, kdo se pokusí, mají šanci.
Je možné uzdravit PTSD, když mám závislost na alkoholu?
Ano, ale nejprve je nutné dosáhnout abstinence. Léčba PTSD s aktivní závislostí je neúčinná, protože alkohol blokuje zpracování emocí a znemožňuje terapii. Léčba začíná detoxikací a podporou při odvykání - a teprve poté může být zahájena terapie traumatu. Mnoho lidí se zlepší, i když závislost trvala desítky let.
Proč může být léčba PTSD s depresí obtížnější?
Deprese způsobuje únavu, beznaděj a odmítnutí účasti. Lidé s depresí často nechcou jít na terapii, nechcou se vracet k vzpomínkám, nechcou dělat cvičení. Proto je nejprve nutné zlepšit náladu pomocí léků (např. SSRI) a podpory, aby se člověk mohl zapojit do terapie. Bez toho je léčba PTSD skoro nemožná.
Je pravda, že PTSD může být léčeno jen psychoterapií, bez léků?
Některé osoby se zlepší jen s terapií - například s EMDR nebo KBT. Ale pokud máte společně depresi, úzkost nebo závislost, léky často potřebujete. Antidepresiva, jako je sertralin, pomáhají stabilizovat mozek, aby terapie mohla fungovat. Léčba není „buď léky, nebo terapie“. Je to „léky + terapie“.
Jak dlouho trvá léčba komorbidního PTSD?
Neexistuje jedno číslo. U některých lidí se zlepšení objeví během 6-16 měsíců, ale kompletní uzdravení trvá často léta. To závisí na tom, jak dlouho trvalo trauma, jak silná je komorbidita a jaká je podpora. Důležité je nečekat rychlé výsledky. Léčba je jako výstavba domu - nejprve základy, pak stěny, pak střecha. Každý krok trvá čas.
Mohu se uzdravit, i když mám poruchu osobnosti?
Ano. I když se v minulosti věřilo, že porucha osobnosti brání léčbě, nové studie ukazují, že to není pravda. Léčba je delší a náročnější, ale účinná. Klíčem je terapeut, který je trpělivý, neodmítá vás a pomáhá vytvořit bezpečný vztah. To je to, co vás opravdu uzdraví.
