Dialektická behaviorální terapie pro bulimii a přejídání: Jak regulovat emoce a přerušit cyklus

Nejste sami. Pokud vás každý týden několikrát přehnaňuje náhlá potřeba jíst, až se cítíte ztracení, vina, nebo strach z toho, že to zase zvládnete, pak víte, že jídlo není jen o hladu. Je to o tom, jak se snažíte utlumit vnitřní bouři, která vás přehlušuje. Bulimie a psychogenní přejídání nejsou otázkou slabosti nebo nedostatku vůle. Jsou to reakce na nesnesitelné emoce, které nemáte nástroje, jak zvládnout. A právě tady začíná dialektická behaviorální terapie - nejen jako alternativa, ale jako klíč k přerušení tohoto cyklu.

Proč se jídlo stává zbraní proti emocím?

Přejídání není náhoda. Když se cítíte zmatečně, opuštěně, zlostně nebo prázdně, vaše tělo hledá rychlou úlevu. Jídlo to poskytuje - krátkodobě, ale intenzivně. Poté následuje zvracení, laxativa, přílišné cvičení nebo úplné vyhýbání se jídlu. Tento cyklus není o kontrole těla. Je to o kontrole emocí, které se zdají příliš silné, příliš nebezpečné, příliš neudržitelné. Většina lidí, kteří trpí bulimií, neví, jak pojmenovat, co cítí. Neví, jak se k nim postavit. A tak se jídlo stává jediným způsobem, jak přežít den.

Co je DBT a proč je jiná než klasická terapie?

Dialektická behaviorální terapie (DBT) byla vyvinuta v 90. letech pro lidi s hraniční poruchou osobnosti, kteří se sebepoškozovali. Ale brzy se ukázalo, že stejný mechanismus funguje u bulimie. Přejídání je jen jiná forma sebepoškozování - způsob, jak zastavit bolest, která se nechce zastavit. DBT se liší od tradiční kognitivně behaviorální terapie (KBT) tím, že nejprve učí, jak zvládnout emoce, než jak je změnit. KBT se snaží přesvědčit pacienta, že jeho myšlenky jsou nesprávné. DBT říká: „Tvoje emoce jsou reálné. Nejsou špatné. Jen je neumíš zvládnout.“

Čtyři pilíře DBT pro bulimii

DBT není jedna technika. Je to systém, který se skládá ze čtyř modulů, které se navzájem doplňují:

• Mindfulness - naučíte se být v přítomnosti. Nejen když jíte, ale i když se cítíte hrozivě. Jak se dívat na emoci jako na vlnu, která přijde a odejde, ne jako na příkaz k akci.
• Tolerance frustrace - jak přežít moment, kdy se cítíte, že to nevydržíte. Jak se nevzdát, když vás vlna zlosti nebo zoufalství přehlušuje. Nejde o to změnit situaci - jde o to změnit svou reakci.
• Regulace emocí - to je jádro. Naučíte se identifikovat, co přesně cítíte. Nejen „špatně“, ale „cítím se zanedbávána“, „cítím se nevážená“, „cítím se ztracená“. Pak se učíte, jak zvýšit pozitivní emoce - ne jen přes jídlo, ale přes pohyb, kontakt, hudbu, čas na přírodě. A jak snížit zranitelnost - spánek, pravidelné jídlo, odpočinek, hranice.
• Interpersonální efektivita - jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, jak se neztratit ve vztazích. Mnoho lidí s bulimií se stydí, nechtějí být zátěží, a proto se uzavírají. DBT učí, jak být v kontaktu, aniž byste se ztratili.

Proč DBT funguje u komorbidních případů?

Pokud máte bulimii a zároveň pocit, že nikdy nejste dostatečně dobrá, že vás nikdo nechápe, že se cítíte „příliš citlivá“ nebo „příliš intenzivní“, pak jste v ideální skupině pro DBT. Výzkumy z Fakultní nemocnice Brno (2021) ukazují, že pacienti s hraniční poruchou osobnosti a bulimií mají 65 % větší pravděpodobnost úspěchu s DBT než s klasickou KBT. Proč? Protože KBT se zaměřuje na změnu myšlenek o jídle a těle. DBT se zaměřuje na to, proč tyto myšlenky vůbec vznikají - na emoční dysregulaci, která je jejich kořenem. Když se naučíte, jak přežít vnitřní bouři, jídlo přestává být vaším jediným záchytným bodem.

Co se děje ve skutečném terapeutickém sezení?

DBT není jen o hovoru. Je to o dovednostech, které se procvičují. V individuálních sezeních pracujete s terapeutem na konkrétních situacích - například: „Co jste cítili před tím, než jste vyvolala zvracení? Jak jste se snažili to zvládnout? Co jste dělali, když jste se cítila ztracená?“ Terapeut vám nepředává řešení - pomáhá vám najít vlastní. V dovednostních skupinách se učíte tytéž dovednosti s jinými lidmi, kteří prožívají stejné věci. V terapeutických dopisech vám terapeut shrne, co jste řekli v předchozích sezeních - a ukáže vám, jak se vaše chování opakuje. Tím vzniká jasnost. A jasnost je první krok ke změně.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

24letá žena z Brna, která měla bulimii 5 let a každý týden 14 epizod přejídání, po 9 měsících DBT přestala vyvolávat zvracení. Ne proto, že se jí „podařilo odolat“. Ale protože se naučila, že když se cítí zmatečně, může si sednout, napsat, co cítí, a pak jít na procházku. Nebo zavolat přítelkyni. Nebo jen dýchat. Frekvence epizod klesla na dvě týdně. A pak na jednu. A pak přestala. „Naučila jsem se, že emoce nejsou nepřátelé,“ říká. „Jsou jen informace. A já jsem už nejsem tak strašně špatná, když je necítím.“

Co je třeba vědět o přístupnosti a nákladech?

DBT není snadná. Je náročná. Standardní program trvá 6-12 měsíců. Týdenní individuální sezení. Týdenní skupinová sezení. Domácí úkoly. Terapeutická telefonní podpora. V Česku je k dispozici jen na několika specializovaných místech - hlavně v Brně, Praze a Ostravě. Certifikovaných terapeutů je málo. Podle České asociace pro kognitivně behaviorální terapii (2022) jen 15 % z nich pracuje specificky s poruchami příjmu potravy. Ambulantní sezení stojí 1 200-1 800 Kč. Veřejné zdravotnictví hraje DBT jen v rámci hospitalizací - nikoli ambulantně. To znamená, že mnoho lidí nemá přístup. Čekací doba je 3-6 měsíců. A přesto se poptávka roste o 8-10 % ročně. Proč? Protože lidé zjišťují, že jiné metody je nezachránily. A DBT je jediná, která jim říká: „Tvoje emoce jsou v pořádku. Ty jsi v pořádku.“

Co se děje v budoucnu?

V lednu 2023 byl ve Fakultní nemocnici Brno spuštěn pilotní program „DBT-Bulimie Plus“, který spojuje terapii s nutričním poradenstvím a tělesnou prací. V srpnu 2022 byla publikována první česká randomizovaná studie, která prokázala, že DBT je účinnější než KBT u pacientů s komorbidní poruchou osobnosti. V roce 2024 plánují spustit digitální platformu - aplikaci, která bude sledovat nálady, poskytovat krátké videa dovedností a umožňovat virtuální skupinová sezení. To by mohlo otevřít DBT pro tisíce lidí, kteří nemají možnost cestovat nebo si dovolit náklady. Ale hlavní překážka zůstává: veřejné zdravotnictví musí začít DBT hradit ambulantně. Jinak se stane elitní možností jen pro ty, kdo si to mohou dovolit.

Kdo by měl DBT zkusit?

Pokud jste:

• Přejedli jste se a pak se cítili, že jste se „zničili“ - nejen fyzicky, ale i duševně
• Často se cítíte přehnaně citliví, příliš „intenzivní“, „příliš moc“
• Neumíte říct „ne“, nebo se vždycky obětujete
• Pocítíte, že vaše emoce vás „přehlušují“ a nemáte nástroje, jak je zvládnout
• Zkoušeli jste KBT, ale necítili jste, že vám to pomohlo trvale

…pak je DBT pro vás. Ne proto, že jste „horší“ než jiní. Ale protože vaše emoce jsou silnější, a vaše tělo hledá způsob, jak je zvládnout. DBT vám dává nástroje - ne jen k tomu, abyste přestali přejídat. Ale k tomu, abyste se naučili žít s tím, co cítíte.