Setkáte se s terapeutem v supermarketu. Vypadá na vás, jako by vás poznal, ale neřekne nic. Nebo naopak - přijde k vám, usměje se a začne ptát, jak to vlastně s terapií vypadá. Co teď? Je to v pořádku? Nebo to nějak narušuje terapii? Mnoho klientů si tuto otázku klade, ale málo kdo o ní mluví. A přitom je to jedna z nejčastějších situací, které mohou terapii ovlivnit - a to nejenom fyzicky, ale i emocionálně.
Proč je náhodné setkání tak důležité?
Terapeutický vztah není běžný přátelský vztah. Je to speciální prostor, kde se jedna strana (klient) otevírá, druhá (terapeut) udržuje jasnou hranici. Tato hranice není pro zbytečnou formálnost - je základem účinnosti terapie. Pokud se terapeut chová jako kamarád na ulici, nebo naopak jako cizinec, který vás ignoruje, může to způsobit zmatek, úzkost nebo dokonce přerušení terapie.
Podle výzkumu z Masarykovy univerzity (Ptáček, 2018) je přílišná blízkost mimo ordinaci jednou z nejčastějších příčin etických porušení. Když terapeut přijme pozvání na večeři nebo začne mluvit o vašich problémech v restauraci, ztrácí se ta potřebná vzdálenost. Terapie přestává být bezpečným prostorem - a začíná být jen dalším vztahem, který může být plný nejistoty.
Co dělají terapeuti ve skutečnosti?
V České republice 87 % terapeutů při náhodném setkání pouze přikývne nebo kývne na pozdrav a pak odejde. To není chladnost - je to profesionální reakce. Terapeut nechce být příliš blízko, ale také nechce vás ponechat v pocitu, že jste něco špatného udělali. Když při náhodném setkání vás terapeut jenom pozdraví a odejde, není to odmítnutí. Je to způsob, jak říct: „Tady nejsme v ordinaci. A to je důležité.“
Na druhé straně, 15 % terapeutů úplně ignoruje klienta. To se stává, když terapeut sám neví, jak reagovat. Může to být známkou nejistoty, ale také příznakem, že terapie končí. Pokud se vám to stane - neváhejte to otevřít v příštím sezení. 93 % terapeutů uvádí, že taková témata jsou součástí terapie, ne její překážkou.
Co byste měli dělat jako klient?
Pokud potkáte svého terapeuta mimo ordinaci, nezačínejte konverzaci. Neptejte se, jak se má. Neříkejte: „Tak co, jak to dnes dopadlo?“ Neříkejte: „Myslel jsem, že jste se vytratil.“
Stačí zdvořilý pozdrav. Kývnutí. Malý úsměv. A pak pokračujte dál. To je v pořádku. To je respekt. To je to, co terapeut očekává - a co potřebuje, aby terapie fungovala.
Pokud vás terapeut překvapí tím, že se k vám přiblíží a začne mluvit o vašich problémech - například v autobuse nebo na nádraží - nezůstávejte tiše. V následujícím sezení to otevřete. Řekněte: „Když jste mi včera řekl, že bych měl zvážit jiný byt, cítil jsem se jako kdybych byl jenom problém, který se řeší na ulici.“ Většina terapeutů si toho všimne, ale ne vždy se toho chytí. A právě proto je vaše slovo důležité.
Co když terapeut při náhodném setkání reaguje jinak než očekáváte?
Je tu rozdíl mezi tím, co čekáte, a tím, co je správné. V průzkumu Psychologie.cz (2022) 73 % klientů očekává, že terapeut bude při náhodném setkání „obyčejný člověk“. Ale to není to, co je etické. Terapeut není „obyčejný člověk“ v tomto kontextu - je odborník, který udržuje hranice, aby mohl pomoci.
Když terapeut přijme pozvání na večeři nebo se zúčastní vaší oslavy, může to způsobit vážné následky. V jednom případě z roku 2020, který analyzoval prof. Ptáček, terapeut přijal pozvání klienta na večeři. Během několika týdnů se terapeutický vztah zhroutil. Klient začal očekávat, že terapeut bude jeho přítelem. Terapeut se cítil zatlačený. Terapie skončila.
Naopak, když terapeut při setkání v supermarketu zcela ignoruje vaši přítomnost, může to vyvolat pocit odmítnutí. To se stává v 15 % případů podle studie Choudhary (2024). V takovém případě je vhodné to probrat v terapii - ne proto, že terapeut něco špatně udělal, ale protože to může být známkou, že se připravuje na ukončení terapie.
Rozdíly mezi terapeutickými přístupy
Není všechny terapeuty stejné. Kognitivně-behaviorální terapeuti (97 %) předem jasně vysvětlí, jak se mají chovat při náhodném setkání. Většinou si s vámi projednají: „Pokud se potkáme, budu jen kývat a pokračovat.“
Naopak, terapeuti humanistického směru to často považují za méně důležité. Pouze 76 % z nich to předem projednává. A to má důsledky. Podle studie z AV ČR (2023) 34 % klientů humanistických terapeutů vnímá náhodná setkání jako zdroj úzkosti - oproti jen 18 % u kognitivně-behaviorálních klientů.
Proč? Protože humanistický přístup zdůrazňuje autenticitu, přirozenost, „přítomnost“. Ale pokud se ta přítomnost přenese do ulice, může to být škodlivé. Terapeut může chtít být „pravý“, ale neuvědomí si, že jeho „pravost“ má v terapii jiný význam než v běžném životě.
Co dělat, pokud se stane něco nečekaného?
Nejlepší strategie je předem se s terapeutem o tom promluvit. Pokud se často pohybujete v okolí ordinace - například chodíte do stejného kavárny nebo tržiště - řekněte: „Myslím, že se tady často potkáme. Jak byste chtěl, abych reagovala, když vás potkám?“
92 % zkušených klientů to dělá. A 95 % z nich říká, že to zlepšilo celý terapeutický vztah. Probrat to není známka slabosti - je to známka zodpovědnosti.
Pokud se stane něco, co vás znepokojuje - terapeut vás ignoruje, příliš se otevírá, začne mluvit o vašich problémech na veřejnosti - nezatajujte to. V následujícím sezení to otevřete. Většina terapeutů to ocení. A pokud se cítíte znevýhodněni, můžete to nahlásit České komoře psychologů. V letech 2020-2023 bylo zaregistrováno 4 disciplinární řízení kvůli porušení hranic mimo ordinaci.
Závěr: Hranice nejsou proti vám - jsou pro vás
Terapeut, který vás při náhodném setkání ignoruje, není zlý. Terapeut, který vás pozve na kávu, není přátelský - je nebezpečný. Hranice nejsou proti vašemu lidskému toužení po spojení. Jsou to ochranné zdi, které vám umožňují být v terapii skutečně sebou - bez strachu, bez očekávání, bez závislosti.
Pokud se setkáte s terapeutem mimo ordinaci - pozdravte, kývněte, pokračujte dál. A pokud vás to znepokojuje - řekněte to v příštím sezení. To je pravá terapie. Ne většina. Ne očekávání. Ale přesně to, co potřebujete - bezpečný prostor, kde můžete být, kde jste, a nikdo vám to nebere.
Co mám dělat, když můj terapeut při náhodném setkání začne mluvit o terapii?
Zůstaňte klidní a nezahájte diskusi. V následujícím sezení to otevřete. Řekněte: „Když jste včera mluvil o mé úzkosti v kavárně, cítil jsem se jako bych byl na veřejnosti v terapii.“ Většina terapeutů to ocení a využije to jako příležitost k hlubšímu porozumění vašim hranicím. Pokud se to stane opakovaně, můžete zvážit nahlášení České komoře psychologů.
Je to neetické, když terapeut přijme pozvání na večeři?
Ano, je to neetické. Podle Etického kodexu České komory psychologů (článek 5.3) nesmí terapeut využívat terapeutický vztah k vytváření jiných vztahů, včetně přátelských nebo obchodních. Přijetí pozvání na večeři může vést k ztrátě profesionální vzdálenosti a způsobit destrukturalizaci terapeutického vztahu. V letech 2020-2023 bylo v České republice 4 případy, kdy terapeut ztratil oprávnění kvůli porušení této hranice.
Proč terapeut neřekne „Ahoj“, když mě potká?
Není to odmítnutí - je to ochrana. Terapeut nechce, aby se vztah přesunul z bezpečného prostoru terapie do běžného světa. Když řekne „Ahoj“ a začne mluvit, může to vytvořit nesprávné očekávání, že terapie je jen další formou přátelství. Zároveň může být pro vás zmatené, když terapeut bude vypadat jako „obyčejný člověk“ - a pak v ordinaci bude opět „terapeut“. Hranice pomáhají udržet jasnost - a to je základ důvěry.
Můžu jako klient iniciovat kontakt při náhodném setkání?
Můžete, ale neváhejte se pak vrátit do terapie. Pokud řeknete: „Ahoj, jak se máš?“, a terapeut odpoví jen kývnutím, neberete to jako osobní odmítnutí. Terapeut je v tom okamžiku v profesionální roli. Pokud se vám to nezdá v pořádku, otevřete to v příštím sezení. Většina terapeutů to považuje za důležitý průzkum vašich potřeb a hranic.
Je to normální, že se terapeut chová jinak, když mě potká v supermarketu nebo na ulici?
Ano, je to normální - a to i když to působí neobvykle. Terapeut není „zima“ nebo „nevraživý“ - je výsledek profesionálního vzdělání. Většina terapeutů v Česku (87 %) se chová při náhodném setkání stejně: přikývne, kývne, odejde. To není chyba - je to standard, který je podporován evropskými etickými směrnicemi. Pokud vás to znepokojuje, nejlepší je to probrat v terapii, ne v hlavě.
