Sebepoškozování bez sebevražedného záměru: Co je NSSI a jak psychoterapie pomáhá

Sebepoškozování není rozmar. Není to způsob, jak upoutat pozornost. A ani to není předzvěst sebevraždy - alespoň ne vždy. V České republice se každý sedmý teenager v průběhu života alespoň jednou poškodí své tělo: řeže si zápěstí, spaluje kůži, trhá si vlasů nebo se kousá do těla. Nechce zemřít. Chce jen přestat cítit. A to je přesně to, co rozlišuje NSSI (non-suicidal self-injury) od pokusů o sebevraždu.

Co je NSSI a proč to dělají lidé?

NSSI je záměrné, fyzické poškozování vlastního těla bez přání umřít. To znamená: řezání, pálení, škrábání, kousání - ale nikoli přehánění léků, skákání z mostu nebo zavření se do garáže s výfukem. Cílem není ukončit život, ale zmírnit nevynesitelnou psychickou bolest. Většina lidí, kteří se sebepoškozují, to dělají, protože cítí, že nic jiného je neuklidní. Je to jako vypnout hlas, který vám neustále křičí do hlavy.

Podle českého průzkumu z roku 2020 se 82 % lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají kvůli uvolnění vnitřního napětí. Další 76 % říká, že potřebují nějak zvládnout silné emoce - hněv, úzkost, pocity viny. 58 % cítí, že když jsou emocionálně „numb“ - jakoby vypnutí - fyzická bolest je jediná věc, která je znovu přivádí do reality. A 49 % si to považuje za trest za to, že se cítí špatně nebo vinně.

Mozek při fyzické bolesti uvolňuje endorfiny a opioidy. Ty způsobují dočasnou úlevu, klid, dokonce i mírnou euforii. Když se to opakuje, mozek si to zapamatuje. A pak se to stává návykem - stejně jako kouření nebo přehánění alkoholu. Jenže místo cigaret nebo láhve máte nůž nebo zapalovač.

Kdo se sebepoškozuje a kde?

NSSI se nejčastěji objevuje mezi 14 a 18 lety. Průměrný věk první epizody je 15,3 roku. Ženy se sebepoškozují častěji - 74 % případů je ženy, 26 % muži. Ale u mužů je riziko přechodu na sebevraždu až 2,3 krát vyšší. Proč? Protože muži častěji skrývají své pocity a méně často hledají pomoc. Výsledek: když už se obrátí na terapeuta, je situace často mnohem horší.

Nejčastější místa poškození jsou zápěstí (63 %), paže (57 %) a stehna (48 %). To není náhoda. Tyto oblasti jsou snadno skryté pod oblečením. Lidé se nechtějí ukázat. Nechtějí být odsouzeni. A většina z nich to dělá sama - bez svědka, bez pomoci.

Podle dat Dětské krizové linky z roku 2021 se 17 % českých teenagerů v průběhu života alespoň jednou sebepoškozilo. To je více než 1 z každých šesti. A přesto se většina lidí obrátí na pomoc až po 2,7 letech od první epizody. Dlouhá čekací doba, nedostatek odborníků, strach ze stigmatu - všechno to zpomaluje léčbu a zvyšuje riziko.

Proč je NSSI jiný než sebevražda?

To je klíčové. Mnoho lidí, včetně některých terapeutů, má tendenci tyto dvě věci smíchat. Ale rozdíl je zásadní.

Sebevražda má za cíl ukončit život. NSSI má za cíl ukončit bolest. První chce zmizet. Druhý chce přežít - jenom jinak.

Podle výzkumu Pelkonena a Marttunena (2003) 55-85 % lidí, kteří se sebepoškozují, dříve či později zkusí sebevraždu. To znamená: NSSI není jen chování. Je to červená závěska. Značka, že něco je vážně špatně. A že člověk potřebuje pomoc - hned.

ICD-11, mezinárodní klasifikace nemocí, uznává NSSI jako samostatnou diagnózu od roku 2023. To je důležité. Znamená to, že lékaři a terapeuti už nemohou říct: „To je jen fáze.“ Musí to brát vážně. Musí to léčit.

Jak psychoterapie pomáhá?

Pokud jste se někdy řezali, víte, že když se to přestane dělat, bolest nezmizí. Jen se stává jinou. A když nemáte nástroje, jak s ní zacházet, vrátíte se k noži. Psychoterapie není o tom, abyste přestali řezat. Je o tom, abyste se naučili žít bez toho.

Nejúčinnější přístup je Dialekticko-behaviorální terapie (DBT). Vyvinula ji Marsha Linehan v 90. letech, ale v ČR se ukázala jako nejúspěšnější metoda pro NSSI - s úspěšností 70-80 %. DBT se nezaměřuje jen na to, co děláte. Zaměřuje se na to, proč to děláte.

DBT učí čtyřem základním dovednostem:

1. Regulace emocí - jak rozpoznat, co cítíte, a jak to pojmenovat, než to zničíte.
2. Tolerování úzkosti - jak přežít moment, kdy se vám chce zemřít, aniž byste se poškodili.
3. Interpersonální efektivita - jak říct „Nemůžu to zvládnout“ bez toho, abyste se cítili vinně.
4. Mindfulness - jak být v tomto okamžiku, ne v minulosti, kde vás bolest znehybnila, ani v budoucnosti, kde se bojíte, že to zopakujete.

Jedna z nejznámějších technik se jmenuje TIPP: Temperature (chladná voda na obličej), Intense exercise (krátké, silné cvičení), Paced breathing (pomalé dýchání), Paired muscle relaxation (současně napínání a uvolňování svalů). Lidé, kteří to zvládli, říkají: „Naučil jsem se, že bolest může být jen vlna. Nemusím se k ní podvolit.“

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je také účinná - 65-75 % lidí sníží počet epizod. Ale KBT často selhává, když terapeut jen dává papírové formuláře na sledování nálad a neukáže, jak se z nich vymanit. DBT vám dá konkrétní nástroje. Nejen slova.

Nejúčinnější je kombinace individuální terapie s rodinnou. Pokud se vaše rodina nechává zahrnout do léčby, úspěšnost stoupá o 25 %. Protože NSSI není jen váš problém. Je to problém celého systému - rodiny, školy, přátel.

Co terapeuti musí vědět - a co nevědí

Ve většině případů se lidé obrátí na psychologa, který o NSSI nic neví. A to je nebezpečné.

Podle České psychologické společnosti z roku 2022 má pouze 15 % terapeutů v ČR specifické školení pro práci s NSSI. Zbytek si myslí, že to je „jen fáze“, nebo že se lidé „pouze přeživují“.

Pravda je jiná. Někteří lidé se sebepoškozují, protože ve dětství nikdy nezazněla věta: „Je v pořádku, že jsi smutný.“ Někteří to dělají, protože se jim nikdy neřeklo: „Můžeš mít hněv, aniž bys musel být zlý.“

Terapeut, který nechápe fyzikální mechanismus NSSI - že mozek uvolňuje opioidy - bude mít špatnou šanci pomoci. Terapeut, který považuje NSSI za „chování závislých“, bude klienta odsuzovat. A to ho jen zatlačí hlouběji.

Nejlepší terapeut neříká: „Neměl bys to dělat.“ Říká: „Co se stalo, když jsi to naposledy udělal? Co se změnilo v těch pěti minutách předtím? Co jsi cítil, když jsi se řezal? A co se stalo hned po tom?“

Co říkají lidé, kteří přežili?

Na fóru Nepanikar.eu 87 % lidí říká, že terapie jim pomohla lépe pochopit své emoce. 82 % říká, že získaly konkrétní nástroje. 76 % říká, že se jejich vztahy zlepšily.

Jedna žena, která se sebepoškozovala od 14 let, říká: „Když jsem přestala řezat, nebylo to, že jsem se „vyléčila“. Bylo to, že jsem se naučila, že jsem hodná, i když jsem smutná.“

Na druhé straně je i frustrace. Někdo čeká na terapii 3,2 měsíce. Někdo dostává jen papírové formuláře. Někdo se slyší: „To je jen dětský výmysl.“

Stigmatizace je skutečná. 68 % lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že byli odsouzeni - od přátel, od rodičů, od učitelů. A to je často větší bolest, než samotné řezání.

Co se děje v ČR? Je tam naděje?

Ano. A to je důležité.

V roce 2021 byl NSSI zařazen do národního plánu duševního zdraví jako priorita číslo 3. V roce 2022 se financování zvýšilo o 18 %. V roce 2022 byl spuštěn projekt „Nepoškozuj se“ - 45 preventivních pracovníků je teď ve školách, aby učili děti, že bolest není slabost.

Do roku 2025 budou všechna K-centra certifikována pro práci s NSSI. Do roku 2030 se počet odborníků zvýší o 40 %. A největší změna? Veřejnost už to nevidí jako „rozmar“. Podle GfK z roku 2022 68 % lidí považuje NSSI za zdravotní problém - o 22 % více než před deseti lety.

Je to pomalá změna. Ale změna.

Pokud jste se někdy sebepoškozovali - nebo znáte někoho, kdo ano - víte, že to není o tom, že jste „špatní“. Je to o tom, že jste přežili. A teď máte šanci se naučit žít jinak. Bez nože. Bez zapalovače. Bez toho, že byste museli být někdo jiný, aby někdo jiný přestal být strašný.

Není to lehké. Ale je to možné. A nejste sami.