Když někdo řekne „porucha příjmu potravy“, většina lidí si představí někoho, kdo se nechce jíst, přejídat nebo zvrací. Ale za tímto chováním často stojí něco mnohem hlubšího - trauma. V České republice až 65 % pacientů s poruchami příjmu potravy má v anamnéze dětské zneužití, násilí nebo dlouhodobou emocionální zanedbávání. To není náhoda. To je jádro onemocnění. A když terapie nebere trauma v úvahu, případně ho ignoruje, léčba selhává - často znovu a znovu.
Porucha příjmu potravy jako přežití, ne jako výběr
„Jídlo mi dalo kontrolu, když jsem neměla žádnou.“ Tento výrok zní známě od pacientek, které prošly desítkami let terapie. Ale nejde o „přílišnou kontrolu“ nebo „perfekcionismus“ - to jsou jen povrchové příznaky. Skutečný důvod je jiný: jídelní porucha je v mnoha případech psychologickým mechanismem, jak přežít nesnesitelné zážitky. Když jsi jako dítě podstoupila sexuální zneužití, tělo ti říká: „Když budeš tenká, nebudeš cítit bolest. Když budeš neviditelná, nebudeš ohrožená.“Studie Karolinska Institutet z roku 2014 ukazují, že osoby s traumatizující minulostí mají 2,3krát vyšší riziko vývoje anorexie a 3,8krát vyšší riziko bulimie. V ČR je to ještě výraznější: podle dat Národního centra pro zdravotnické informace z roku 2023 je trauma klíčovým faktorem u 65 % případů. A to nejde jen o „příběh“ - to má biologické důsledky. Chronický stres z trauma zvyšuje úroveň zánětlivých látek v těle, snižuje hladinu serotoninu a dopaminu a narušuje regulaci hladu. Tělo se přizpůsobuje - a jídelní porucha se stává jeho způsobem, jak přežít.
Co se děje v hlavě a těle při trauma-související poruše?
Když člověk zažil traumatum, jeho mozek se přestaví. Výzkum z Minnesota Study (Keys et al., 1950) ukazuje, že i jen krátkodobé omezení jídla může vést k: 87 % pacientů se neustále zaměřuje na jídlo, 76 % ztrácí zájem o všechno ostatní, 92 % je iritabilní, 85 % nemůže spát. To není „přehnané chování“ - to je neurologická reakce na hladovění a stres. Mozek si myslí, že je v nebezpečí. A proto se neustále připravuje na další útok - i když už ho žádný nečeká.
U lidí s traumatem je navíc silnější vnitřní kritik. „Jsem odporná“, „nevážím si sebe“, „kdybych byla tenčí, bylo by všechno lepší“ - tyto myšlenky nevznikají z ničeho. Vznikají z toho, že dítě, které bylo zneužíváno, se naučilo: „Můj tělo je nebezpečné. Můj tělo mě zradilo.“ A tak se snaží ovládnout tělo, aby se neopakovalo to, co se stalo. To je důvod, proč standardní KBT často selhává - když se snažíš změnit chování, ale neřešíš, proč to chování vůbec existuje, zůstáváš na povrchu.
Proč klasická KBT nestačí?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je výborná pro změnu chování: zvládá záchvaty přejídání, zvracení, návyky s laxativy. Ale pokud je pacient s trauma-související poruchou, KBT může být dokonce škodlivá. Proč? Protože se zaměřuje na „jak“ se jídelní chování mění, ale ne na „proč“ existuje. Když terapeut řekne: „Nemusíš zvracet, můžeš to zvládnout jinak“, pacient s traumatem slyší: „Tvoje přežití je špatné.“
Podle MUDr. Jana Průdy z Adiktologického ústavu v Praze je klíčové: „Nejprve stabilizuj výživu. Pak teprve můžeš pracovat na trauma.“ Když je tělo podvýživové, mozek nemá energii na zpracování emocí. Vzpomínky na zneužití se při tom stávají ještě intenzivnějšími - a mohou způsobit zhoršení, ne zlepšení. To je důvod, proč 37 % pacientů za první rok po terapii zaznamenává návrat symptomů - terapie nebyla připravena na hloubku problému.
EMDR: Když slova nestačí
Jednou z nejúčinnějších metod pro trauma-související poruchy příjmu potravy je EMDR - Eye Movement Desensitization and Reprocessing. Vytvořená Francine Shapiro v roce 1987 pro PTSD, EMDR funguje jinak než hovorová terapie. Místo toho, abyste hovořili o traumatu, váš mozek ho přepracovává přes binokulární pohyb očí, tóny nebo pulsy. Je to jako „reset“ pro zablokovanou paměť.
Podle Českého institutu pro psychotraumatologii a EMDR z.s. (2024) má EMDR úspěšnost 70-80 % u pacientů s trauma-souvisejícími PPP - o 25 % více než KBT. A to nejen kvůli efektivitě, ale i rychlosti: průměrně 12-15 sezení. U jedné 68leté pacientky z českého fóra PoruchyPrijmu.cz to znamenalo: „Po 15 letech bulimie mi EMDR pomohl za 10 měsíců. KBT mi 8 let nic nezměnila.“
Ale EMDR není pro všechny. Vyžaduje specializovaného terapeuta - a v ČR je jich k 1. lednu 2024 jen 120. Většina z nich pracuje v Praze, Brně nebo Ostravě. V ostatních městech je čekací doba průměrně 6,2 měsíce. A sezení stojí 1200 Kč, což veřejné pojištění nehradí. To znamená, že i když metoda funguje, přístup k ní je nerovný.
Psychodynamická terapie a rodinný systém
Pokud EMDR není možný, psychodynamická terapie může být alternativou. Popisovaná již Hilde Bruchovou v roce 1973, pracuje na hlubokých emocionálních vzorcích: „Kdo jsem? Proč jsem si tohle zasloužila? Proč jsem se vždycky cítila nežádoucí?“ Je vhodná pro pacienty s komorbidní osobnostní poruchou nebo dlouhodobým PTSD. Ale má své riziko: pokud terapeut není zkušený s trauma, může výsledek být katastrofický. Jak napsala 27letá Markéta na Facebooku: „Psychodynamická terapie mi zhoršila stav. Terapeut nevěděl, jak se s tím vypořádat.“
Rodina hraje klíčovou roli. V mnoha případech je rodinný systém nejen nečinný - je aktivně škodlivý. Komentáře typu „Už jsi tak tenká, to je krásné!“ nebo „Nech si to jídlo, nechceš si ztlustnout?“ mohou být pro pacienta zážitkem jako znovuzneužití. Rodinná terapie proto není „doplněk“ - je základem. Terapeut musí pomoci rodině pochopit, že jídelní porucha není „návyk“, ale způsob, jak přežít bolest.
Co funguje? Tři fáze léčby
Úspěšná léčba trauma-související poruchy příjmu potravy probíhá ve třech fázích:
- Stabilizace a bezpečí (2-6 měsíců): Zajištění dostatečné výživy, zastavení zneužívání laxativ, zvracení, diuretik. Bez toho není možné pokračovat.
- Přímé zpracování traumatu (6-18 měsíců): EMDR, psychodynamická terapie, somatické přístupy. Cílem není „zapomenout“, ale „přežít“.
- Integrace a prevence relapsu (3-12 měsíců): Vytváření nových návyků, zlepšování sebevědomí, podpora vztahů. Zde se často používají aplikace jako Recovery Record, které zvyšují přídržnost terapie o 28 %.
Klíčem je bezpečné prostředí. Pacienti s trauma a PPP trpí obrovskou nedůvěrou. Každý terapeut, který se chová jako „odborník“, který má odpověď, je pro ně nebezpečný. Kdo je potřebuje, je někdo, kdo řekne: „Nevím, jak to má být. Ale budu s tebou.“
Co se mění v ČR? A co ještě chybí?
V říjnu 2023 Ministerstvo zdravotnictví poprvé vydalo klinická doporučení, která explicitně zahrnují trauma-informovaný přístup jako součást standardní péče. To je krok vpřed. Pilotní projekt „Integrace EMDR do standardní péče“ na 5 klinikách ukazuje 32 % snížení symptomů u pacientů s traumatem.
Ale problémy jsou stále velké. Pouze 18 % trauma-informované terapie je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Výživový terapeut, psycholog a trauma-specialista často nekomunikují. Výsledek? 37 % návratů symptomů. A při tom je trh s léčbou PPP v ČR v posledních letech rostl o 5,3 % ročně - teď stojí 187 milionů Kč.
Naše země má potenciál být v této oblasti vůdcem. Máme zkušené terapeuty, výzkumné centrum, a věděli jsme to už před 10 lety. Ale chybí nám systém. Chybí nám finance. Chybí nám přístupnost. A chybí nám pochopení, že jídelní porucha není výběr. Je to způsob, jak přežít něco, co nemělo být.
Je trauma vždy příčinou poruchy příjmu potravy?
Ne. Poruchy příjmu potravy mají multifaktoriální původ - genetika, biologie, sociokulturní tlak, perfekcionismus. Ale trauma je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů. V ČR se objevuje u 65 % pacientů, zejména u těch s komorbidní PTSD. Když trauma přítomné je, léčba bez jeho zpracování často selhává.
Proč EMDR funguje lépe než KBT u trauma-souvisejících PPP?
KBT se zaměřuje na změnu myšlenek a chování - ale ne na jejich kořen. EMDR pracuje s paměťovými trace traumatu na neurologické úrovni. Když mozek přepracuje traumatum, přestává být „aktivní“ a jídelní porucha ztrácí svou funkci jako obranný mechanismus. Studie ukazují, že EMDR má o 25 % vyšší úspěšnost než KBT u pacientů s traumatem, protože řeší příčinu, ne jen příznaky.
Může být terapie škodlivá pro pacienta s trauma?
Ano, pokud není provedena správně. Pokud se trauma zpracovává před stabilizací výživového stavu, může to způsobit psychický kolaps. Pokud terapeut není zkušený s trauma, může neúmyslně znovu zneužít pacienta tím, že ho nutí připomínat bolest bez podpory. To je důvod, proč je důležité vybírat terapeuty s certifikací v EMDR nebo trauma-informované psychoterapii.
Proč je rodinná terapie tak důležitá?
Rodina je často největší zdroj tlaku - i když se to nezdá. Komentáře o vzhledu, kontrola jídla, přehánění „zdravého životního stylu“ mohou být pro pacienta výrazem nevědomého zneužití. Rodinná terapie pomáhá členům rodiny pochopit, že jídelní porucha není „vyvolaná“ jejich chováním, ale že jejich reakce mohou přispívat k jejímu udržování. Spolupráce rodiny je klíčem k dlouhodobému zotavení.
Je možné zotavit se z poruchy příjmu potravy bez terapie?
U některých lidí s mírnými formami ano - ale u těch s trauma-souvisejícími poruchami je to velmi vzácné. Traumata nezmizí sama. Bez terapie se jídelní porucha stává dlouhodobým způsobem, jak se udržet při životě. I když se fyzické příznaky zlepší, emocionální bolest zůstává. A to vede k opakování - často v jiné formě: obezita, závislost, sebevražedné myšlenky.
Kde najít trauma-specialistu v ČR?
Největší koncentrace certifikovaných EMDR terapeutů je v Praze, Brně, Ostravě a Plzni. Můžete vyhledat na webu Českého institutu pro psychotraumatologii a EMDR z.s. Nebo se obrátit na centra jako Psychiatrie FN Motol, Adiktologický ústav Praha, nebo neziskové organizace jako PoruchyPrijmu.cz. Většina z nich nabízí i konzultace pro rodiny a podporu přes aplikace.
