Psychodrama není hra. Není divadlo. A ani to není jen „říct, co cítíš“. Je to cesta, která ti umožní prožít to, co jsi nikdy neuměl říct. V Praze v roce 1921 ji vyvinul Jacob Moreno, psychiatr, který si všiml, že lidé, kteří nemohli promluvit o svém bolesti, mohli začít uzdravovat, když ji zahráli. Dnes to zní jako magie, ale neurověda to potvrzuje: když je mozek ztraumatizovaný, jazyková část (levá hemisféra) se vypne. A právě v tom momentě psychodrama přichází s tělem, pohybem a rolí - a začíná léčba.
Co se vlastně děje během psychodramatické relace?
Relace trvá 90 až 120 minut a probíhá ve skupině 8-12 lidí. Nejde o představení. Jde o to, abys v bezpečném prostředí zkusil znovu žít něco, co tě zničilo - a najít jiný konec.
První fáze se jmenuje warm-up. Zde se lidé představí: „Jsem matka, která se cítí zanedbávaná.“ „Jsem syn, který se nikdy neodvážil říct ne.“ Tento krok není jen úvod. Je to základ. Vytváří se důvěra. Skupina se stává bezpečným prostředím, kde se smí prožívat i ty nejtemnější emoce.
Poté přichází akční fáze. Zde se stáváš protagonistou. Terapeut ti pomůže vytvořit scénu - třeba rozhovor s otcem, který tě zneužíval, nebo chvíli, kdy tě přátelé opustili. Ale místo aby jsi to jen popisoval, ostatní členové skupiny se stávají pomocnými ego. Jeden z nich se stává tvým otcem. Druhý tvým dítětem. Třetí tvým vnitřním hlasem, který ti říká: „To jsi si zasloužil.“
A teď přichází ta část, která mění vše.
Techniky, které mění život
Role reversal - přebíráš roli druhé osoby. Místo aby sis říkal: „Můj otec mě nenáviděl“, teď jsi on. Sedneš si na jeho židli. A říkáš: „Když jsem tě křičel, cítil jsem, že jsem neúspěšný.“ Toto není teorie. Je to zkušenost. A když to uděláš, už nejsi jen oběť. Jsi člověk, který konečně vidí, proč druhý člověk jednal tak, jak jednal.
Mirroring - sleduješ, jak ti někdo v skupině představuje, jak jsi vypadal v ten den, kdy tě zavřeli do místnosti. Vidíš sebe sama zvenku. A někdy to je první krát, kdy si řekneš: „To jsem já?“
Doubling - někdo ti tiše za zády říká: „Cítíš se jako kdyby sis chtěl ztratit.“ Nebo: „Chceš, aby tě někdo konečně uviděl.“ Tyto slova nejsou od terapeuta. Jsou od člověka, který tě nezná, ale cítí to, co ty neumíš říct. A někdy to je přesně to, co potřebuješ slyšet.
Psychodramatické sculpting - představ si, že v prostoru se postavíš, a ostatní lidé se umístí kolem tebe jako symboly: těžká kámen - tvůj strach, prázdný stůl - tvůj otec, který nikdy nebyl doma, světlo - tvá naděje. Toto není metafora. Je to fyzická rekonstrukce tvé vnitřní reality. A když to vidíš, už to nemůžeš ignorovat.
Proč to funguje, kde jiné terapie selhaly?
Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je dobrá. Ale pokud máš trauma, které ti zabralo hlas, CBT ti říká: „Přemýšlej o tom jinak.“ Psychodrama ti říká: „Zažij to znovu - ale jinak.“
Metaanalýza z Journal of Traumatic Stress (2020) ukázala, že po 12 týdnech psychodramy 68 % lidí s PTSD mělo výrazné zlepšení. U CBT to bylo 72 %. Rozdíl je malý. Ale klíč je v tom, že psychodrama funguje u těch, kteří nejsou schopni říct, co se stalo. U lidí, kteří se rozpadají, když se na to pokusí promluvit. U těch, kteří se cítí jako „nějaký jiný“.
Dr. Tian Dayton, psycholožka s 30 lety zkušeností, říká: „Psychodrama je jediná metoda, která umožňuje lidem s dissociací integraci rozdělených částí sebe sama.“ Když se někdo „vypne“ při vzpomínce na násilí, psychodrama ho nežádá, aby to popsal. Žádá ho, aby to zahrál. A v tom hraní se začíná znovu spojovat.
Kdo to může použít? A kdo by měl být opatrný?
Psychodrama je nejúčinnější u komplexních traumatu: domácí násilí, zneužívání, válka, ztráta dítěte, dlouhodobá úzkost. Studie z Frontiers in Psychology (2021) ukázala, že 75 % veteranů po 16 relacích mělo výrazné zlepšení. U jednoduchých fobií? To není její oblast. Tam funguje expoziční terapie lépe - 85 % úspěšnost proti 62 % psychodramy.
Ale není to pro každého.
Dr. Steven Hassan varuje: „U lidí s borderline poruchou osobnosti může být psychodrama nebezpečná.“ Intenzivní emoce, které se probouzejí, mohou způsobit další destabilizaci. Proto je základní podmínka: musíš mít zkušenost s terapií. Minimálně 6 měsíců skupinové terapie. A v Česku se doporučuje 4-6 týdnů přípravných relací, než se začne hloubková práce.
34 % lidí zažije krátkodobé zhoršení po intenzivní relaci - zvýšená úzkost, nespavost, noční můry. Proto je důležitá podpora. V některých centrech v Česku poskytují telefonní kontakt na terapeuta první týden po relaci. To není luxus. Je to nutnost.
Co to stojí? A kde to najdeš v Česku?
Relace v Česku stojí 800-1200 Kč za hodinu. To je více než CBT. Ale návratová hodnota je jiná. Výsledky trvají déle. Metaanalýza z Journal of Clinical Psychology (2023) ukázala, že 65 % lidí má stále zlepšení i 18 měsíců po ukončení - stejně jako u CBT, ale po více relacích. Průměrně je potřeba 20 sezení, nejen 12.
V Česku je 47 certifikovaných psychodramatiků. To je jen 2,3 % všech psychoterapeutů. Výcvik trvá 3,5 roku a vyžaduje 720 hodin tréninku podle mezinárodních standardů ISPS. Existují tři akreditované kurzy: na Karlově univerzitě, Masarykově univerzitě a Vysoké škole ekonomické. Každý stojí kolem 45 000 Kč za rok.
Nový certifikační systém zavedený v roce 2023 rozlišuje tři úrovně: Základní, Pokročilý, Expert. To je krok dopředu. Dříve bylo těžké vědět, kdo je opravdu kvalifikovaný. Teď už ne.
Co říkají ti, kteří to zkusili?
Na českém fóru Terapeut.cz z 142 hodnocení 78 % řeklo: „Tohle mi dalo největší odhalení.“ Nejčastější komentář: „Nemusel jsem říct, co se stalo. Stačilo, že jsem to zahrál.“
Ale nejsou jen chvály. 22 % říká: „Cítil jsem, že terapeut překročil hranice.“ „Bylo to příliš emocionálně náročné.“
Na americkém GoodTherapy je průměrné hodnocení 4,5/5. Nejčastější plus: „Zvýšila se moje sebedůvěra.“ „Po první relaci jsem se poprvé v životě cítil viděný.“
Nedostatky? „Cena.“ „Je to těžké pro začátečníky.“
Co se děje dnes? A co bude za pět let?
Psychodrama se šíří. V Brazílii ji používá 23 % terapeutů. V Německu 17 %. V Česku jen 2,3 %. Ale změna přichází.
Do roku 2025 se testuje integrace s virtuální realitou. V Kalifornii se ukázalo, že když klient „zahrál“ trauma ve VR, úspěšnost dosáhla 83 %. Toto není zábava. Je to bezpečnější prostředí. Když se nemůžeš vypořádat s reálnou scénou, můžeš ji zkusit ve virtuálním světě - a pak ji přenést do reality.
Dr. Kate Hudgins předpovídá: „Do roku 2030 bude psychodrama součástí standardní léčby PTSD - v kombinaci s neurofeedbackem.“
Ale Dr. Paul Frewen upozorňuje: „Nemůže nahradit léky u těžkých forem.“ Kombinace SSRI + CBT je stále zlatým standardem. Psychodrama není zázrak. Je to doplněk. A pro některé lidi - je to jediná cesta, která je nechá žít znovu.
Když se rozhodneš začít
Nech si vybrat terapeuta, který má certifikaci TEP. Zeptej se: „Jaké máte zkušenosti s trauma?“ „Jak dlouho trvá příprava?“ „Jaká je podpora po relaci?“
Nech si dát čas. Nejsi na představení. Jsi na cestě. A někdy ta cesta začíná tím, že se neřekne slovo. Ale že se zahrála role.
Je psychodrama jen pro lidi s traumatem?
Ne. I když je nejčastěji používána pro trauma, psychodrama pomáhá i lidem s problémy ve vztazích, se ztrátou identity, nebo když se cítí „zablokovaní“. Například lidé, kteří nevědí, jak říct „ne“ ve své práci, nebo kteří se cítí jako „vždycky odpovědní“, mohou pomocí role reversal objevit, odkud jejich chování pochází. Není to jen o minulosti - je to o tom, jak se chceš chovat dnes.
Můžu psychodramu dělat sám?
Ne. Psychodrama je základně skupinová metoda. Bez bezpečného prostředí a bez pomocných ego - lidí, kteří ti odrazí tvou scénu - to není psychodrama. Je to jako chtít naučit se plavat v koupelně. Možná se něco naučíš, ale nezvládneš to v otevřené vodě. Terapeut a skupina jsou ta „voda“, která ti umožní plavat bez rizika utonutí.
Je psychodrama stejná jako role-play v psychologii?
Ne. Role-play je nástroj, který můžeš použít v několika metodách - například v CBT nebo v tréninku komunikace. Psychodrama je celý terapeutický systém s jasnou strukturou: warm-up, akce, sdílení. A nejde jen o „zahrát si roli“. Jde o to, aby se tělo, emoce a myšlenky spojily v jedné zkušenosti. Je to hloubková práce, ne jen cvičení.
Jak dlouho trvá, než se začnou objevovat výsledky?
Někteří lidé cítí změnu už po první relaci - například pocit, že „někdo mě konečně viděl“. Ale trvalé změny přicházejí až po 8-12 relacích. Není to rychlá fixace. Je to proces, který přebudovává tvou vnitřní mapu. A to trvá čas. Výsledky se projevují pomalu, ale trvají déle než u mnoha jiných metod.
Je psychodrama pokryta zdravotním pojištěním v Česku?
Ne. V Česku není psychodrama v současné době pokryta veřejným zdravotním pojištěním. Je to soukromá terapie. Některé pracovní pojišťovny nebo firemní zdravotní programy mohou částečně hradit, ale je to vzácné. Pokud chceš začít, musíš počítat s tím, že to budeš platit z vlastní kapsy. Ale mnoho lidí říká, že to byla největší investice do svého života.
Co když se během relace rozpláču nebo ztratím kontrolu?
To je přesně to, co se stává. A je to v pořádku. Terapeut není „záchranář“. Je to průvodce. Pokud se rozpláčeš, skupina ti nedá „přestat“. Dá ti prostor. Někdo ti možná položí ruku na rameno. Někdo ti tiše řekne: „Jsi v bezpečí.“ A to je vše, co potřebuješ. V psychodramě se pláč není slabostí. Je to důkaz, že se něco mění.
Je psychodrama pro mě, když jsem zvědavý, ale nejsem traumatisovaný?
Ano. Psychodrama není jen pro ty, kdo „mají problém“. Je to nástroj pro každého, kdo chce lépe pochopit, kdo je. Kdo chce přestat být „vždycky silný“. Kdo chce zjistit, proč se cítí „ztracený“ v některých vztazích. Někdy stačí zahrát roli „sebe sama v 15 letech“ - a najednou všechno začne dávat smysl. Není potřeba mít trauma. Stačí mít otázku.
