Technologie v adiktologii: Aplikace a deníky k podpoře terapie

Stojíte před zrcadlem a snažíte se zapamatovat, kolikrát jste dnes řekli „jen jednu“ - a pak ještě jednu. A ještě jednu. Každý den se to opakuje. A vy víte, že to není jen o alkoholu, tabáku nebo nějaké jiné látce. Je to o tom, jak se vaše mozek naučil hledat útěchu v něčem, co vás zničí. A teď se ptáte: technologie v adiktologii - může nějaká aplikace opravdu pomoci?

Veřejné zdravotnictví v Česku se v posledních letech začíná probouzet k tomu, že digitální nástroje nejsou jen zábava nebo nástroj pro marketing. Jsou to potenciální spojenci v boji proti závislostem. Ale zatím to vypadá, že jsme na začátku cesty. Většina terapeutů v Brně, Ostravě nebo Praze stále pracuje s papírovými deníky, s klasickými sezeními a s farmakoterapií, která funguje - ale jen pokud pacient chce být vyléčen. A to je právě ten klíč: chce.

Co vlastně technologie v adiktologii dělá?

Technologie v adiktologii nejsou magie. Neexistuje aplikace, která vás „vyléčí“ za pár dní. Ale existují nástroje, které vám pomáhají vidět to, co vaše mozek chce zapomenout: vzory. Když každý večer zapíšete, co jste cítili před tím, než jste vypili, kdo byl s vámi, co vás trápilo - začnete vidět, že to není náhoda. Je to reakce. Na stres. Na osamění. Na pocit, že nikdo nechápe.

V USA a Německu už lidé používají aplikace jako Recovery Path nebo Quit Genius. Tyto nástroje vás nejenom připomínají, abyste nevypili, ale sledují váš pokrok, posílají podporu od lidí, kteří prošli tím samým, a dokonce vám ukazují, jak se vaše tělo zotavuje. V Česku tohle zatím nemáme. Alespoň ne oficiálně. Žádná aplikace není uvedena v doporučených klinických postupech, které vypracovává Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP. A to je problém. Když se něco nestane v systému, lidé si to neuvědomují. A když si to neuvědomují, nepoužívají to.

Proč se v Česku nic nestává?

Nejde o to, že by čeští odborníci byli proti technologiím. Michal Miovský, jeden z nejznámějších českých adiktologů, v roce 2023 o nich mluvil jako o trendu. Ale mluvil jen o trendu. Neřekl, které aplikace používat. Neřekl, jak je integrovat do terapie. Neřekl, jak je ověřit.

Český systém je postavený na komplexním bio-psycho-socio-spirituálním modelu. To znamená: neřešíme jen tělo. Řešíme vztahy, duchovní potřeby, sociální izolaci, dětství. A to je dobré. Ale když se snažíte řešit všechno najednou, technologie zůstávají na okraji. Nejsou součástí plánu. Nejsou v kvalifikačních standardech. Nejsou financovány z veřejného zdravotnictví.

Na druhou stranu, v zahraničí se to řeší jinak. V USA se aplikace jako Sober Grid počítají jako část terapeutického plánu. Lékaři je doporučují jako „doplňkovou terapii“. V Německu jsou některé aplikace dokonce předepsatelné - jako lék. V Česku to zatím není možné. A to znamená, že pokud chcete používat digitální deník, musíte si ho najít sám. A to je jako hledat klíč v temném pokoji.

Co můžete dělat teď - i když systém neřeší technologie

Nemusíte čekat, až ministerstvo schválí nějakou aplikaci. Můžete začít už dnes. Nejde o to, abyste si stáhli nějakou „nejlepší“ aplikaci. Jde o to, abyste si vytvořili systém, který vás vrací k sobě.

• Použijte běžnou poznámkovou aplikaci - jako Poznámky na iPhone nebo Google Keep. Každý večer napište tři věci: co jste cítili před užíváním, co jste dělali, a co jste cítili po tom, co jste to udělali.
• Použijte kalendář. Označte každý den, kdy jste nevypili. Nebo nekouřili. Nebo nehráli. Toto je jednoduché, ale silné. Vaše mozek potřebuje vidět pokrok. Ne jenom výsledek.
• Nastavte připomínky. „Zkontroluj, jak se cítíš.“ „Kdo ti může pomoci dnes?“ „Co jsi dělal před tím, než jsi to potřeboval?“

Tyto věci nejsou „technologie v adiktologii“ podle oficiálních dokumentů. Ale jsou to nástroje, které fungují. A nejsou potřeba žádné licenční smlouvy. Stačí telefon a chceš se změnit.

Proč je digitální deník lepší než papírový?

Papírový deník je krásný. Je osobní. Je klidný. Ale má jednu věc, která vás ztrácí: nevidíte vzory. Když máte 30 stránek s výpisy, nevíte, jestli je to vždycky v pátek večer. Jestli to vždycky začíná tím, že jste se někoho rozhodli vyhýbat. Jestli to vždycky přijde po tom, co jste se rozhodli, že „dnes to bude jinak“.

Digitální deník vám to ukáže. Když začnete zapisovat, aplikace vám za týden řekne: „V posledních 14 dnech jste vypili v 78 % případů po 20:00 a v 92 % případů, kdy jste byli sami.“ To není náhoda. To je vzor. A když víte, jaký je váš vzor, můžete ho přerušit.

Někdo říká: „To je jen data. Neřeší to, proč to dělám.“ Ale to je přesně ten krok. Nejdřív víte, co děláte. Pak se ptáte, proč. A až potom můžete začít měnit.

Co se děje v Česku v budoucnu?

V roce 2025 se připravuje nová verze Doporučených klinických postupů v adiktologii. A tentokrát se mluví o digitálních nástrojích. Poprvé. Vedení toho projektu je Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP a Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky. A je tam i finanční podpora od TAČR. To znamená: někdo konečně bere tohle vážně.

Ale co se stane, až to bude hotové? Budou doporučovat konkrétní aplikace? Budou je integrovat do zdravotních pojišťoven? Budou je pokládat za část terapie, kterou může lékař předepsat?

Zatím to nevíme. Ale jedno je jisté: pokud se něco nestane, lidé budou pokračovat v hledání řešení sami. A někteří z nich najdou něco, co funguje. Jiní zůstanou v temnotě - protože nevědí, že nástroje existují.

Co si pamatovat

Technologie nejsou odpovědí na závislost. Ale mohou být důležitým nástrojem. Ne proto, že jsou „moderní“. Ale proto, že vám pomáhají vidět to, co se děje uvnitř vás. A to je první krok k volbě - ne k reakci.

Nečekáte, až se systém změní. Začnete u sebe. Napište si deník. Připomeňte si, kdo jste. Vezměte kontrolu zpět. Ne nad technologií. Nad sebou.