Když někdo hledá pomoc pro napjatý vztah, často se obrátí na vztahovou terapii. Je to logické - společně sedět s terapeutem, vyřešit konflikty, znovu najít spojení. Ale co když za tím násilím nejsou jen neshody? Co když za každým slovem, za každou výčitkou, za každou smutnou větou skrývá se strach? V Česku se každoročně setkává přes 70 % případů domácího násilí s tzv. intimním terorismem - systematickým udržováním kontroly, strachu a podřízenosti. A v těchto případech je vztahová terapie nejen neúčinná, ale může být životně nebezpečná.
Proč vztahová terapie může být pastí
Představte si, že žena přijde na první sezení s terapeutem spolu se svým partnerem. Přišla proto, že se cítí unavená, ztracená, že se občas bojí vlastního domova. Terapeut se ptá: „Co se děje?“ Partner hned odpoví: „Ona je přehnaná. Vždycky přehání. Když se zlobím, je to jen proto, že mi nechává klid. Ona mě vždycky vyprovokuje.“ A ona? Ona mlčí. Vzpomíná na to, jak jí poslední týden zablokoval účet, jak jí zničil telefon, jak jí řekl: „Když to řekneš někomu, nikdo ti nevěří.“ V 95 % případů, kdy byla vztahová terapie provedena bez předchozího individuálního posouzení, pachatel využil sezení jako platformu pro další manipulaci. Terapeut, který neví, jak rozpoznat intimní terorismus, může nevědomky posílit jeho kontrolu. Místo aby pomohl oběti najít hlas, pomůže pachateli změnit odpovědnost. „Ty jsi to způsobila.“ „Ty jsi mě zvedla.“ „Kdyby jsi nebyla tak citlivá, všechno by bylo v pořádku.“ Podle dat z Centra pro rodinnou terapii v Praze z června 2023 je v 95 % případů, kdy terapeut neznal historii násilí, párová terapie skončila tím, že oběť zažila další násilí - ne fyzické, ale emocionální, psychologické, kontrolované. Terapie se stala zbraňí, kterou pachatel použil k tomu, aby ukázal, že „všechno je v pořádku“ - a že nikdo jiný než on neví, co je „správné“.Co je intimní terorismus a proč je jiný než situativní násilí
Násilí ve vztahu není všechno stejné. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2021 se dělí na dva hlavní typy: situativní a intimní terorismus. Situativní násilí je vzácné - představuje jen 30 % případů. Je to ten, kdy někdo v průběhu velkého stresu, například po ztrátě práce nebo při silné emocionální krizi, ztratí kontrolu. Tohle násilí je obvykle izolované, neplánované, a často se s ním dá pracovat - ale jen po individuální terapii a po přijetí odpovědnosti. Intimní terorismus je jiný. Je to 70 % případů. A je to systematický, plánovaný, trvalý. Pachatel neztrácí kontrolu - on ji udržuje. Používá ji jako nástroj. Kontroluje, kdy se můžeš vyslovit, kdo ti smí být přítel, kolik peněz máš, co můžeš jíst, co můžeš nosit, kdy můžeš spát. Zničí tvé přátele, zablokuje tvoje účty, sleduje tvé zprávy, hrozí ti, že ti zabije, že ti zabije děti, že ti nikdo neuvěří. A když se obrátíš na terapeutku, říká: „Ona je šílená. Vždycky přehání.“ Tady není místo pro „vyřešení konfliktu“. Tady není místo pro „pojďme se naučit komunikovat“. Tady je místo pro bezpečnost. Pro odloučení. Pro individuální práci s obětí - a potom, až po měsících, možná i roce, individuální práce s pachatelem.Kdy je vztahová terapie opravdu nebezpečná
Nadace Sirius, která vydala nejaktuálnější metodiku práce s rodinami zasaženými násilím v lednu 2023, stanovila jasná kritéria. Pokud některé z těchto bodů platí, vztahová terapie je kontraindikována:- Pachatel neuznává násilí jako problém (78 % případů)
- Existuje historie fyzického násilí s rizikem vážného zranění (63 %)
- Dochází k emocionální manipulaci, izolaci, kontrole každého aspektu života (85 %)
- Oběť má příznaky PTSD (47 %)
- Existuje výhrůžka zabitím (28 %)
- Pachatel obviňuje oběť, bagatelizuje násilí nebo popírá jeho existenci (73 %)
Co říkají odborníci, kteří pracují s pachateli
Barbora Jakobsen, spoluzakladatelka organizace ATV, která od roku 2010 pracuje s muži, kteří se dopouštějí násilí, říká: „Párová terapie bez předchozí individuální práce je jako dát zákeřnému člověku mikrofon a říct: ‚Teď se omluv.‘“ Jejich data z let 2015-2020 ukazují: 82 % žen, které se podrobily párové terapii bez odloučení, zažilo zvýšené násilí během tří měsíců. Ne proto, že by terapie byla špatná. Ale proto, že nebyla bezpečná. Organizace Sančedětem doporučuje: Než se začne pracovat společně, pachatel musí absolvovat minimálně šest měsíců individuální terapie. A musí ukázat, že přijímá odpovědnost. Ne že říká: „Omlouvám se, že jsem se zlobil.“ Ale: „Věděl jsem, že to zraní. Věděl jsem, že to je násilí. A nebudu to dělat znovu.“ Tohle není jen „dobře se chovat“. Tohle je změna identity. A to trvá roky. Ne měsíce.Co se stane, když terapie začne bez bezpečnostního plánu
Výzkum zveřejněný v časopise Česká kriminologie v lednu 2024 analyzoval 215 případů. Zjistil: Pokud se párová terapie začne bez bezpečnostního plánu pro oběť, dojde k eskalaci násilí v 100 % případů - během prvních tří měsíců. Bezpečnostní plán není jen „mám kamarádku, na kterou se můžu obrátit“. Je to: máš kdo tě odveze, když utíkáš? Máš peníze na kancelář, kde můžeš zůstat? Máš přístup k telefonu, který pachatel nevidí? Máš podporu, která tě neobviňuje, když řekneš: „Myslím, že jsem v nebezpečí?“ V 92 % případů, kdy ženy přišly do krizových útulků, jim pachatel řekl: „Nikdo ti nevěří.“ A těchto žen, které se obrátily na terapeutické služby, 41 % zažilo další násilí - právě během terapie.
Co dělat, když jsi obětí násilí
Nemusíš se rozhodnout hned. Nemusíš se rozhodnout vůbec. Ale pokud se cítíš nebezpečně, pokud máš strach, pokud se cítíš jako v kleci - nechod na párovou terapii. Nikdy. Zavolej na linku pro oběti násilí: 116 000. Navštiv některé z těchto organizací: Spondea, Sančedětem, ATV. Ty ti pomohou bezpečně vyhodnotit situaci. Ty ti pomohou najít bezpečné místo. Ty ti pomohou získat kontrolu zpět. Párová terapie není vždycky špatná. Ale když je za ní násilí, není to terapie. Je to další forma násilí. A ty to nezasloužíš.Co dělat, když jsi pachatelem
Pokud jsi ten, kdo násilí používá, a chceš změnit se - nejde o to, aby se tvůj partner „přizpůsobil“. Jde o to, aby ty změnil sebe. Nech si pomoci. Najdi terapeuta, který pracuje s pachateli násilí. Ne s páry. S tebou. Samotně. A nejprve se nauč přijmout odpovědnost. Ne říkej: „Ona to způsobila.“ Řekni: „Já jsem to udělal.“ To je první krok. A bez něj není žádná terapie bezpečná.Co dělat, když jsi terapeut
Výzkum z roku 2022 ukazuje: 79 % terapeutů v Česku nebylo adekvátně vyškoleno k rozpoznání rizik domácího násilí. To znamená, že mnozí lidé, kteří hledají pomoc, jsou vystaveni dalšímu násilí - jen jinou formou. Pokud pracuješ s pármi, nezapomeň:- Před prvním sezením se zeptej: „Byl někdy vztah zatížen násilím?“
- Pokud ano, nezačínejte společně. Nejdřív individuálně.
- Pokud se pachatel snaží obviňovat, znevažovat nebo manipulovat - zastav se.
- Pokud oběť nechce mluvit, nezatlačuj ji. Její mlčení je signál.
- Nikdy nepředpokládej, že „všechno je v pořádku“ jen proto, že „se teď všechno zdá klidné“.
