IFS terapie není o tom, aby ses snažil zničit ty nejhorší části sebe sama. Je to o tom, abys je poznal, slyšel a nechal je být tím, co jsou - ne nepřátelé, ale ochránci, kteří se ztratili v dětství a už nevědí, jak jinak pomoci.
Představ si, že v tvé hlavě žije celá rodina. Některé části jsou jako přísná matka, která ti vždy říká, že jsi nedostatečný. Jiné jsou jako dítě, které se skrývá pod postelí, když se objeví nějaký stres. A pak je tu ta nejdůležitější část - ty, kdo jsi ve skutečnosti, když nejsi v reakci, když nebojíš, když nechceš nic dokázat. To je Self, nebo jak se v češtině říká, Já. A IFS terapie ti pomáhá najít ho znovu.
Co je vlastně IFS?
Internal Family Systems, česky Metoda systémů vnitřní rodiny, vytvořil americký terapeut Richard C. Schwartz v 80. letech 20. století. Nebyl to psycholog, který chtěl vymyslet novou teorii. Byl to terapeut, který se během práce s rodinami ptal: proč se lidé vnitřně tak divně chovají? Proč někdo má v hlavě hlas, který ho neustále kritizuje? Proč se jiný náhle rozčílí, když mu někdo řekne „tak to udělej“?
Odpověď byla jednoduchá, ale revoluční: mysl není jedna. Je to mnohost. Každá část má svůj význam, svůj původ, svou funkci. Některé části se vyvinuly, aby tě chránily před bolestí. Jiné se uchytily v traumatizující chvíli a dodnes se snaží, aby se to nikdy neopakovalo. A ty, kdo jsi - tvé já - jsi tam všechno čekalo, jen jsi zapomněl, jak ho najít.
Jak se dělí části osobnosti?
V IFS se části dělí na dvě hlavní skupiny: ochranné a zraněné.
Zraněné části jsou ty, které si pamatují bolest. Možná jsi jako dítě byl zanedbán, zneužíván, potlačován. A ta část tě, která to zažila, se nezahálela. Zůstala tam - zmatená, strašená, smutná. Neumí se vyjádřit jinak než skrze úzkost, únavu, sebeviny nebo úplné vyčerpání.
Ochranné části jsou tvoji „vnitřní policajti“. Jsou to ty, které říkají: „Nedělej to!“ „Nemluv!“ „Nedovol, aby tě někdo miloval!“ „Buď dokonalý!“ „Nikdy nepláč!“ Tyto části nejsou zlé. Jsou jen přeživší. V dětství ti pomohly přežít. V dospělosti ti ale zabraňují žít.
Nejde o to, aby ses snažil tyto části potlačit. IFS ti říká: neoznačuj je za špatné. Každá část má pozitivní záměr. Ta kritická část chce, abys nebyl odsouzen. Ta zlostná chce, aby tě nikdo nezranil. Ta únavná chce, abys se zastavil, protože tě to už příliš zatěžuje.
Co je Self a jak ho najdeš?
Self není část. Self je pozorovatel. Je to ta část, která je vždy přítomná - i když jsi v šoku, v hrozbě, v zoufalství. Self je klidné, moudré, soucitné, odvážné, zvědavé, trpělivé. A to je ta část, kterou všichni máme. Neztratil jsi ji. Jen jsi se od ní vzdálil.
Ve většině terapií se snažíš změnit své myšlenky. V IFS se snažíš změnit vztah k nim. A to se děje tak, že se naučíš odlišit se od svých částí. Místo aby jsi řekl: „Jsem zlý“, řekneš: „Je tu část, která říká, že jsem zlý.“ Místo „Jsem ztracený“, řekneš: „Je tu část, která se bojí, že jsem ztracený.“
To je první krok. Druhý je vstoupit do dialogu. Představ si, že sedíš v křesle a před tebou je ta kritická část. Necháš ji mluvit. Necháš ji říct, proč je tam. Co se jí stalo? Co potřebuje? Co se bojí, kdyby se odstoupila?
A pak - a to je klíčové - necháš Self odpovědět. Ne tvá kritická část. Ne tvá zlost. Ne tvůj strach. Self. A když Self odpoví, změní se všechno. Ne proto, že se něco změnilo vně. Ale proto, že se něco změnilo uvnitř.
Co se stane během terapie?
Standardní IFS terapie v České republice trvá průměrně 20-30 sezení, každé 50-60 minut. Cena sezení se pohybuje mezi 1500 a 2500 Kč. To zní jako dlouhá cesta. A je to. Ale není to o tom, aby ses „vyléčil“. Je to o tom, abys se znovu spojil s tím, co jsi vždycky byl - celistvý, klidný, přítomný.
První sezení je často matoucí. Lidé říkají: „Jak si mám s něčím promluvit, co je v mém mozku?“ Ale brzy zjistí, že to není v mozku. Je to v těle. V tenkém křeči v břiše. V těžkém dechu. V náhlém pocitu, že „to zní znovu“.
Terapeut ti nepřináší odpovědi. Ukazuje ti cestu. A pak tě nechá jít. Nechá tě slyšet ty části, které jsi dlouho ignoroval. A když je slyšíš, necháš je být. A když je necháš být - začnou se měnit samy. Ne proto, že jsi je změnil. Protože jsi jim dal prostor. A když části dostanou prostor, přestanou křičet. A začnou mluvit.
IFS vs. jiné přístupy
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se snaží změnit myšlenky. Psychodynamická terapie se snaží odhalit minulost. IFS se snaží změnit vztah k tomu, co je už tam.
V KBT se říká: „Tvoje myšlenka, že jsi neúspěšný, je nesprávná. Nahraď ji.“ V IFS se říká: „Kdo je ta část, která ti říká, že jsi neúspěšný? Co se jí stalo, když jsi byl malý? Co by potřebovala, aby přestala křičet?“
IFS není metoda pro rychlé výsledky. Ale je metoda pro hluboké změny. A ty se nevytvoří za pár týdnů. Vyžadují odvahu. Vyžadují přítomnost. Vyžadují, abys přestal bojovat sám se sebou.
V České republice se počet certifikovaných IFS terapeutů zvýšil z 2 v roce 2018 na přibližně 15 v roce 2023. A to je jen začátek. Kniha Richarda Schwartza „Tohle všechno jsem já“ (2023) se stala nejprodávanější psychoterapeutickou knihou v roce 2024. Lidé ji čtou, zaznamenávají, jak se mění jejich reakce. Jak přestávají kritizovat sebe. Jak začínají být k sobě laskaví.
Kdo by měl zkusit IFS?
IFS není jen pro lidi s diagnózami. Je pro každého, kdo se cítí:
- vyčerpaný z toho, že se musí stále dokazovat
- zmatený z toho, že se někdy chová úplně jinak, než by chtěl
- osamělý, i když je v partnerském vztahu
- ztracený, i když má všechno, co by měl mít
- nechápe, proč se někdy rozčílí na nevinné věci
- čeká na „nějaký vnitřní klid“, ale neví, jak ho najít
IFS je pro ty, kteří už vyzkoušeli všechno - a stále se cítí, že něco chybí. Ne chybí jim nástroj. Chybí jim spojení. Sám se sebou.
Co je na IFS nejtěžší?
Nejtěžší není mluvit s částmi. Nejtěžší je přestat se s nimi bojovat. Většina lidí přichází do terapie s jedním cílem: „Chci, aby ta kritická část přestala.“
A terapeut jim říká: „Ne, chceš, aby se s ní seznámil.“
To je šok. Protože to znamená, že se musíš zastavit. Musíš přestat hledat řešení. Musíš se jen připojit. A to je nejtěžší. V naší kultuře je rychlost výhodou. V IFS je zastavení výhodou.
Je to jako když se snažíš uklidnit dítě, které křičí. Neříkáš mu: „Přestan!“ Říkáš: „Jsem tady. Vidím, že je ti špatně. Chceš mi to říct?“ A pak - čekáš. A dítě se zklidní. Ne proto, že jsi ho přesvědčil. Protože jsi mu dal bezpečí.
Stejně to funguje s těmi částmi uvnitř tebe.
Certifikace a dostupnost v ČR
V České republice se IFS terapeuti certifikují přes mezinárodní IFS Institute. Proces zahrnuje teoretické kurzy, osobní terapii a supervizi. V Brně, Praze, Ostravě a Bratislavě se konají pravidelné školení a setkání terapeutů. Plánuje se založení české IFS asociace do konce roku 2024.
Terapeuti, kteří se učí IFS, nejprve procházejí vlastní terapií. Protože nemůžeš vést někoho dovnitř, pokud jsi sám nevstoupil. A to je jedna z nejsilnějších věcí o této metodě: nejde o techniku. Jde o přítomnost.
Veřejnost se k IFS přibližuje. Kniha „Tohle všechno jsem já“ je vydána v češtině, existují české články, podcasty a skupiny podpory. IFS se objevuje i mimo terapii - v koučování, v školství, v náboženském vedení. Lidé si uvědomují, že psychické zdraví není jen o „odstranění příznaků“. Je to o tom, jak se k sobě chováš, když nikdo netuší, že to děláš.
Budoucnost IFS v Česku
První krok k oficiálnímu uznání IFS v českém systému psychoterapie je začlenění do univerzitních studijních plánů. To je v plánu. Ale hlavní riziko není v nedostatku zájmu. Je v nedostatku kvalitních terapeutů. Pokud se metoda rozšíří rychle, ale bez kvalitního školení, může být zkreslena. Může se stát jen další „technikou“ - a ztratí svou sílu.
IFS není technika. Je to cesta. A cesta, která začíná tím, že přestaneš být svým vlastním nepřítelem.
