ARFID: Co je, jak rozpoznat a jak ji léčit psychoterapií

ARFID (Vyhýbavá/omezující porucha příjmu potravy) je klinicky významná porucha stravování, která se liší od anorexie či bulimie tím, že není řízena obavami o tělesný obraz, ale spíše senzitivitou na textury, chutě, strachem z nepříznivých následků nebo nedostatkem zájmu o jídlo. Přestože byla oficiálně zařazena do DSM‑5 v roce 2013, zůstává často neodhalena a pacienti s ARFID často dlouho trpí bez adekvátní pomoci.

Jak se ARFID projevuje? Tři hlavní podtypy

Podle DSM‑5 existují tři charakteristické podskupiny:

• Senzorická averze - odmítání jídla kvůli nepříjemné textuře, barvě, vůni nebo chuti.
• Strach z nepříznivých následků - obavy z udušení, zvracení nebo alergické reakce.
• Nedostatek zájmu o jídlo - nízká motivace k jídlu, často spojená s menší vnímavostí hladu.

Tyto podtypy se mohou překrývat a u každého pacienta je třeba je posoudit individuálně.

Diagnostická kritéria a nutriční rizika

Diagnóza vyžaduje trvalý nedostatečný příjem potravy, který vede k alespoň jedné z následujících souvislostí:

1. Významný úbytek tělesné hmotnosti.
2. Nutriční nedostatek (např. železno‑defičitní anémie, nedostatek vitamínu D, vápníku nebo bílkovin).
3. Závislost na enterální výživě nebo doplňcích stravy.
4. Vážné omezení psychosociálního fungování (škola, práce, sociální vztahy).

Mezi nejčastější klinické projevy patří anémie, oslabené kosti a snížená imunita - všechny důsledky nevyvážené výživy.

Psychoterapeutické přístupy - co funguje?

Výzkum ukazuje, že nejefektivnější jsou CBT‑AR (kognitivně‑behaviorální terapie upravená pro ARFID) a rodinná terapie (FBT). Obě metody jsou součástí multidisciplinárního týmu, který zahrnuje lékaře, nutričního specialistu, logopeda, ergoterapeuta a psychoterapeuta.

CBT‑AR má čtyři fáze:

1. Psychoedukace a stabilizace jídelního režimu.
2. Identifikace nutričních deficitů a výběr potravin pro expoziční terapii.
3. Opakované expozice zaměřené na konkrétní podtyp (nové textury, hierarchie strachu, interoceptivní cvičení).
4. Prevence relapsu a dlouhodobý plán.

Typicky se jedná o 20 - 30 sezení, přičemž déle trvající terapie jsou vhodnější u dětí s výrazným podvážením.

Rodinná terapie se zaměřuje na posílení rodičovské sebedůvěry a na vytvoření podpůrného domácího prostředí. Studie z ClinicalTrials.gov (NCT04450771) naznačují, že FBT může být výkonnější než standardní péče, zejména u mladších pacientů.

Expoziční terapie a další doplňkové metody

Expoziční terapie je součástí CBT‑AR, ale může se provádět i samostatně - pacient postupně zvyšuje kontakt s odmítanými potravinami (dotyk, čich, malé sousto). Dále se používají relaxační techniky, mindfulness a v některých případech farmakoterapie (anxiolytika, antidepresiva, cyproheptadin ke zvýšení chuti k jídlu).

Kompletní tým - kdo co dělá?

Praktické tipy pro pacienty a jejich blízké

• Vedení deníku jídla - zaznamenávejte nejen co jste jedli, ale i emoce a tělesné pocity. Pomůže to terapeutovi sledovat pokrok.
• Začínejte s naprosto malými expozicemi. Jeden kousek nového jídla, jen aby se dotkl jazyka, a postupně zvyšujte množství.
• Vytvořte doma „bezstresové“ prostředí - žádné nátlaky, spíše podpora a pochopení. Rodina by měla být aktivním partnerem v terapii.
• Udržujte pravidelný jídelní režim. I pokud se jedí jen malé porce, struktura snižuje úzkost.
• V případě výrazných deficitů doplňte vitamíny a minerály pod dohledem nutričního specialisty - např. železo, vitamin D, vápník.

Co očekávat v dlouhodobém horizontu?

Výzkum naznačuje, že pacienti, kteří absolvují kompletní CBT‑AR nebo FBT, mají vyšší pravděpodobnost stabilizace hmotnosti a snížení nutričních deficitů. Nicméně ARFID je chronické a může vyžadovat periodické „refresh“ terapie, zvláště v období životních změn (středoškolské přestupy, pracovní stres).