V České republice se stále setkáváme s tím, že lidé s duševními potížemi raději mlčí. Stigma duševních poruch je sociální jev, který vede k negativním postojům, diskriminaci a vnitřnímu odmítání lidí trpících psychickými onemocněními brání otevřeným rozhovorům, odkládá vyhledání péče a snižuje šance na zotavení. Tento článek rozebere, proč se takové chování utrnuje, jaké má dopady a co už funguje při jeho odstraňování.
Rozsah stigmatu v České republice
Podle Národní akční plán pro duševní zdraví 2020‑2030 definuje klíčové problémy a cíle v oblasti duševního zdraví na celostátní úrovni je nízká duševní gramotnost a vysoká stigmatizace hlavní překážkou k tomu, aby lidé otevřeně hovořili o svých problémech. Studie Národního ústavu duševního zdraví (2013‑2019) ukazují, že od roku 2013 se postoj veřejnosti zlepšil o pouhých 4‑7 %, což naznačuje pomalý posun.
Mezinárodní srovnání - Česko vs. Velká Británie
Prof. Schomerus vedl srovnávací výzkum mezi Českou republikou a Anglií zjistil, že v roce 2013 jen 15 % Čechů mělo osobní kontakt s duševně nemocným člověkem, zatímco v Anglii to bylo téměř 30 %. Přijetí lidí s duševními potížemi se výrazně liší - v Česku by 35 % respondentů odmítlo mít kolegu s duševními problémy, v Británii jen 8 %.
| Česká republika | Velká Británie | |
|---|---|---|
| Kontakt s duševně nemocným člověkem | 15 % | ≈30 % |
| Nechce mít kolegu s duševní poruchou | 35 % | 8 % |
| Nechce souseda s duševní poruchou | 30 % | 6 % |
| Nechce blízkého přítele s duševní poruchou | 30 % | 5 % |
Tyto čísla ukazují, že kulturní rozdíly a mediální obrazy mají silný vliv na to, jak se k duševnímu zdraví staví společnost.
Dopady stigmatu na jednotlivce i společnost
Stigma není jen nepříjemný pocit - má konkrétní následky:
- Internalizace předsudků (sebestigmatizace): lidé začnou věřit, že jsou „slabí“ nebo „nedůvěryhodní“, což zhoršuje symptomy a snižuje motivaci k léčbě.
- Odkládání vyhledání odborné péče: až 40 % lidí s úzkostnými či depresivními poruchami čeká roky, než navštíví psychiatra.
- Problémy se zaměstnáním: zaměstnavatelé často odrazuje kandidáty s duševní historií, což zvyšuje nezaměstnanost - odhadovaná ztráta HDP je 2,5 %.
- Rozpad sociálních vztahů: odmítnutí ze strany rodiny či přátel vede k izolaci.
Výsledkem je spirála, kde stigma zhoršuje stav onemocnění a horší stav zvyšuje stigma.
Nejzranitelnější skupiny - děti a adolescenti
Podle Sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP monitoruje prevalence psychických potíží u mladých lidí v ČR jsou nejčastěji zaznamenány úzkostné poruchy a poruchy chování. Alarmující trend je nárůst sebepoškozování a suicidálních pokusů mezi teenagery, což je přímý odraz nedostatečné otevřenosti v rodinách a školách.
U dětí se stigma projevuje i tak, že rodiče zlehčují příznaky nebo se obávají stigmatizace v okolí, a proto nevyhledají včas odbornou pomoc.
Současné destigmatizační iniciativy
Rok 2017 přinesl start Iniciativy Na rovinu celonárodní kampaň zaměřenou na zvyšování povědomí a snížení předsudků vůči duševnímu zdraví. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří s kampaní přišli do styku, zlepšili svůj postoj o 4‑7 %. Hlavní taktika je veřejný dialog - setkání, workshopy a mediální spoty.
Kromě veřejných kampaní fungují i lokální programy v nemocnicích a školách, kde se zapojují lidé s vlastní zkušeností. Kontakty mezi lidmi s a bez zkušeností (tzv. kontakt mezi lidmi) patří k nejefektivnějším metodám, protože rozbíjejí stereotypy a ukazují realitu.
Co funguje - ověřené strategie boje proti stigmatizaci
- Osobní příběhy: sdílení autentických zkušeností s duševním onemocněním snižuje strach a zvyšuje empatii.
- Vzdělávací programy ve školách a firmách: fakta o prevalenci (každý osmý člověk) a o efektivitě léčby pomáhají demystifikovat „mytologii“ duševní nemoci.
- Média a komunikace: pozitivní portréty v televizi a online platformách mění vnímání veřejnosti.
- Politické závazky: financování služeb duševního zdraví, podpora výzkumu, legislativa proti diskriminaci.
- Podpora rodin: školení rodičů, aby rozpoznali varovné signály a věděli, jak reagovat bez souzení.
Klíčová myšlenka je, že změna nastává, když se setkají fakta a lidské příběhy v bezpečném prostoru.
Ekonomické dopady stigmatu
Špatné duševní zdraví stojí českou společnost miliardy. Ztráta produktivity, vyšší náklady na zdravotní péči a sociální podpory jsou často podceňovány. Studie OECD uvádí, že každá koruna investovaná do prevencí duševních poruch přináší až 2,5 kč úspory v dlouhodobých nákladech.
Proto je boj proti stigmatu nejen etickou otázkou, ale i ekonomickou nutností.
Co můžete udělat hned teď
- Začněte rozhovor s někým, kdo se o duševní zdraví zajímá - naslouchejte bez soudů.
- Sdílejte ověřené informace (např. fakta z Národního akčního plánu) na sociálních sítích.
- Podpořte místní iniciativy, například dobrovolnickou činnost u Iniciativy Na rovinu.
- V práci nebo škole zařiďte workshop o duševním zdraví - požádejte HR nebo vedení.
- Pokud sami bojujete se stigmatizací, vyhledejte podporu v terapeutických skupinách nebo online komunitách.
Malé kroky vedou k velkým změnám. Když se otevřeme, pomůžeme i sobě i ostatním.
Budoucnost destigmatizace v ČR
Data naznačují, že Česká republika pomalu dohání západní státy, ale ještě máme dlouhou cestu. Zlepšení postojů o 4‑7 % za pět let není dostačující. Potřebujeme systematické vzdělávání, silné politické vůdcovství a kontinuální zapojení lidí s vlastní zkušeností.
Pokud se nám podaří udělat duševní zdraví běžnou součástí veřejného diskurzu, snížíme náklady, zlepšíme kvalitu života a vytvoříme společnost, kde se lidé nebojí říct „potřebuji pomoc“.
Často kladené otázky
Proč je stigma duševních poruch v ČR vyšší než v západní Evropě?
Historicky ČR čelí menší informovanosti o duševním zdraví, médiím chybí pozitivní obraz a kulturní tradice často preferují soukromí a „silnost“ před otevřeností. To vytváří prostředí, kde jsou psychické problémy vnímány jako slabost.
Jak může kontakt mezi lidmi pomoci snížit stigma?
Když někdo pozná osobu s duševní poruchou a vidí, že zvládá běžný život, rozbíjí stereotypy. Studie ukazují, že takový osobní kontakt snižuje negativní postoje až o 30 %.
Co je sebestigmatizace a jak ji rozpoznat?
Jedná se o vnitřní přijetí společenských předsudků - člověk začne věřit, že je „nedostatečný“ nebo „nebezpečný“. Příznaky jsou pocit viny, skrytí potíží a odmítání léčby.
Jaké programy v ČR už fungují?
Mezi úspěšné patří celonárodní kampaň Na rovinu, školní workshopy o duševním zdraví a lokální podpůrné skupiny v nemocnicích, kde se podílí lidé s vlastní zkušeností.
Jaký je ekonomický dopad špatného duševního zdraví?
Ztráty produktivity, vyšší výdaje na zdravotní péči a sociální podporu mohou činit miliardy korun ročně. Investice do prevence se však vrací až 2,5‑krát ve formě úspor.
