Proč platíte za sezení s psychoterapeutem 1 000 Kč a více? Když si sednete na gauč, neplatíte jen za 50 minut rozhovoru. Platíte za pět let tvrdé práce, osobního růstu a tisíců hodin výuky, které terapeut prošel - a které ho stály přes 300 000 Kč. A to je jen začátek.
Co vlastně zaplatíte, když se stáváte psychoterapeutem?
V České republice není psychoterapeutické vzdělání jen kurzem, který si zapíšete na víkend. Je to pětiletý proces, který vyžaduje nejen peníze, ale i čas, emocionální odvahu a pevný přesvědčení. Minimální náklady na akreditovaný program se pohybují kolem 280 000 Kč. To je jen základ. Pokud počítáte i cestovné, ubytování, doplňkové kurzy a osobní terapii, celková částka často přesáhne 450 000 Kč.
Co zahrnuje ta částka? Vzdělávací program je rozdělen do tří pilířů, které si nemůžete vybrat - musíte projít všemi. První je teoretická výuka: 20 třídenních bloků ročně, celkem 1500 hodin. Druhý pilíř je sebezkušenostní výcvik - musíte absolvovat minimálně 50 hodin osobní psychoterapie. Třetí je supervize: 100 hodin sledování vaší práce s klienty od zkušeného terapeuta. Každá z těchto složek má svou cenu. A všechny se platí zvlášť.
Například výcvikové setkání od G-I stojí 28 000 Kč za rok, splatné ve dvou splátkách. Zkouška z teorie stojí 1 100 Kč, podání závěrečné práce 2 200 Kč a její obhajoba 3 300 Kč. To je ještě jen administrativa. A nezapomeňte na cestování - většina výcviků se koná v Praze, Brně nebo Ostravě. Pokud žijete v Moravské Třebové nebo Karlových Varech, můžete za rok utratit 20 000-30 000 Kč jen na benzín, vlak a ubytování.
Proč to vůbec stojí tolik?
Není to kvůli zisku institucí. Je to kvůli bezpečnosti klienta.
Psychoterapie není jako kadeřnictví. Když se vám nezdaří kadeř, zůstanete s nehezkou frizurou. Když se vám nezdaří terapie, můžete zůstat s hlubší ranou, než jste měli předtím. Proto se vzdělávání neřídí pravidly „co je levné“, ale „co je bezpečné“.
Od roku 2012 je vzdělávání v psychoterapii v ČR striktně akreditováno. Všechny programy musí splňovat stejné normy: minimálně 5 let trvání, 1500 hodin výuky, 50 hodin osobní terapie, 100 hodin supervize. To znamená, že každý terapeut, který má akreditaci, prošel stejným procesem - bez výjimek. A to je důvod, proč se většina institucí nechce přizpůsobovat „levnějším“ modelům.
Učitelé, kteří vás vyučují, jsou nejen odborníci - jsou lidé, kteří sami prošli stejným procesem. A jejich čas není zadarmo. Jeden hodinový blok supervize stojí 100 Kč - a to je minimální sazba doporučená SUR. Když potřebujete 100 hodin, vyjde to na 10 000 Kč. A to je jen za dohled.
Co se stane, když se rozhodnete pro levnější variantu?
Někdo vám řekne: „Proč platit 400 000 Kč, když najdeš někoho, kdo se učí a nabízí sezení za 800 Kč?“
Tady je pravda: junior-terapeuti skutečně nabízejí služby za nižší cenu - často kolem 1 000 Kč. Ale jejich vzdělání stálo stejně jako u zkušeného terapeuta. Jediný rozdíl je v tom, že ještě nejsou zkušení. A to je přesně to, co klient platí - ne za název, ale za výsledek.
Představte si, že jste na operaci. Chcete, aby vás operoval lékař, který má 20 let zkušeností, nebo ten, který dělal jen pět operací? V psychoterapii je to stejné. Klient platí za stabilitu, za schopnost přežít těžký moment, za to, že terapeut neztratí hlavu, když klient začne plakat nebo křičet. To se nenaučíte na kurzu. To se naučíte v praxi - a ta praxe stojí čas, energii a peníze.
Naopak: když se rozhodnete pro „levnější“ terapeuta, který nemá plně akreditované vzdělání, riskujete, že se setkáte s někým, kdo neumí rozpoznat hranice, kdo neví, jak reagovat na krizi, nebo kdo se sám potřebuje terapie - a neví to.
Je to opravdu hodnota za peníze?
Průměrná hodinová mzda v ČR je kolem 200 Kč. Pokud byste pracovali 40 hodin týdně, vyděláte 32 000 Kč měsíčně. Psychoterapeutické vzdělání stojí 300 000-500 000 Kč. To znamená, že potřebujete 10-15 měsíců plného zaměstnání, jen abyste zaplatili vzdělání - a to ještě nezačínáte pracovat.
A pak přijde další realita: většina terapeutů začíná pracovat částečně úvazkem. 57 % akreditovaných psychoterapeutů v ČR má jiné zaměstnání vedle. To znamená, že většina z nich si vzdělání „doplácí“ z jiného příjmu - nebo z úspor.
A přesto - 92 % absolventů říká, že by stejnou cestu zopakovali. Proč? Protože vidí výsledky. Ví, že pomohli někomu, kdo si sám nevěděl rady. Ví, že jejich práce má význam. A vědí, že kdyby to bylo levné, nebude to fungovat.
Co se mění - a co se nebude měnit
Od ledna 2024 platí nová vyhláška Ministerstva zdravotnictví, která zavádí jednotné minimální požadavky na vzdělávání. To je dobré - zamezí to „zvěřinecům“, kteří prodávají „terapeutické kurzy“ za 10 000 Kč.
Od října 2023 se Psychoterapeutická společnost snaží zveřejňovat transparentní rozpočty všech akreditovaných programů. To znamená, že už nebudete muset hádat, co vás vzdělání stojí. Budete to vědět přesně.
A v roce 2025 by měl být spuštěn systém částečného státního přispění. To je první krok k tomu, aby vzdělávání nebylo přístupné jen lidem s vyšším příjmem. Ale to neznamená, že se náklady sníží. Znamená to, že stát bude pomáhat - ne že vzdělání bude levné.
Trh s psychoterapeutickým vzděláváním roste o 7,2 % ročně. V ČR je dnes 1 842 akreditovaných psychoterapeutů. A poptávka po terapii roste ještě rychleji. Když lidé začínají mluvit o duševním zdraví, potřebují kvalitní terapeuty. A ti nejsou levní - protože jejich příprava nebyla levná.
Co dělat, když si nemůžete dovolit vzdělání?
Nemusíte být terapeutem, abyste pomohli. Můžete se stát podporující osobou - v rodině, ve firmě, ve sdružení. Můžete se učit psychologii, absolvovat kurzy kognitivně-behaviorální terapie, číst knihy, sledovat přednášky. Ale pokud chcete být profesionální terapeut, který může pracovat s komplexními případy - s depresí, traumatem, poruchami identity - pak neexistuje zkratka.
Neexistuje „vzdělání za 100 000 Kč“. Neexistuje „certifikát za týden“. A pokud někdo takový nabízí - buďte opatrní. To není vzdělávání. To je obchod.
Psychoterapie není služba, kterou si můžete koupit jako mobil. Je to proces, který se vytváří - a který vyžaduje čas, trpělivost a investici. A ta investice se vrátí - ne v penězích, ale v lidských životech, které se změní, protože někdo byl dostatečně odvážný, aby se naučil poslouchat - opravdu poslouchat.
