Logoterapie: Jak Viktor Frankl naučil lidi najít smysl v utrpení

Co děláte, když všechno ztratíte? Když vás odsoudí do tábora, kde vás každý den připomínají, že jste nic? Viktor Frankl to věděl. Ne proto, že si to přečetl v knize, ale protože to prožil. V koncentračních táborech druhé světové války, kde zemřely jeho rodiče, žena i bratr, on přežil. A ne proto, že měl silnější tělo. Ale protože měl něco, co nemohli vzít - smysl.

Co je logoterapie a proč se liší od jiných psychoterapií?

Logoterapie není jen další metoda, jak se cítit lépe. Je to cesta, jak najít důvod, proč vůbec žít. Vytvořil ji vídeňský psychiatr Viktor Frankl, který se odmítl spolehnout jen na nevědomé impulzy nebo dětství jako hlavní příčiny utrpení. Zatímco Freud mluvil o vůli ke slasti a Adler o vůli k moci, Frankl řekl: lidský člověk hledá smysl. A to je jeho vůle ke smyslu - vrozená, neodmyslitelná.

Nejde o to, aby vám terapeut řekl, jaký je smysl vašeho života. Nejde o to, abyste si to vymysleli sami. Frankl věřil, že smysl je něco, co objevíte. Jako když hledáte klíč, který už máte v kapse. Jen ho nevidíte, protože se díváte špatným směrem.

Tři cesty k smyslu: jak ho najít, když všechno padá

Frankl říkal, že smysl se nedá naučit. Ale můžete se naučit, jak ho hledat. A to třemi způsoby.

• Zážitkový smysl - když něco prožijete, co vás zasáhne do srdce. Láska, krása přírody, hudba, dítě, které se směje. To není jen pocit. To je přítomnost, která vás naplní.
• Tvůrčí smysl - když něco vytvoříte. Práce, která má význam, umění, kniha, domácí zahrada, pomoc druhému. Nejde o to, jestli to někdo ocení. Jde o to, že jste něco přinesli do světa.
• Postojový smysl - když se nemůžete změnit. Nemůžete změnit nemoc, ztrátu, starobu. Ale můžete změnit, jak na to reagujete. Frankl říkal: „Když nemůžete změnit situaci, změňte sebe.“ To je nejtěžší, ale i nejhlubší cesta k smyslu.

Nikdo vám neřekne, která cesta je pro vás správná. Ale když se podíváte na svůj život zpět, uvidíte, že vám smysl přišel právě tam, kde jste přestali hledat odpovědi a začali hledat odpovědnost.

Koperníkovský obrat: Když přestanete být středem světa

Frankl říkal, že většina lidí žije jako by byli středem vesmíru. „Proč se mi to stalo?“, „Proč to dělají právě se mnou?“, „Když už jsem to všechno udělal, proč to tak dopadlo?“

Logoterapie vás přinutí otočit se. Zkoperníkovat. Nejste vy, kdo řeší, jaký je smysl života. Život vás ptá: „Jaký smysl chceš dát mému životu?“

Ten obrat je těžký. Znamená to, že už nejste obětí. Jste odpovědný. A to je strašně těžké. Ale také osvobozující. Když přijmete, že život vás nezklamal - že vás prostě požaduje - najdete klid. I když je všechno špatně.

Existenciální vakuum: Když život přestane dávat smysl

V 21. století není největší problém chudoba nebo násilí. Je to prázdnota. Frankl ji nazýval existenciální vakuum. Lidé mají všechno - peníze, techniku, volný čas - ale necítí, proč to všechno dělají.

To se projevuje jako únavnost, která se neodpoutá. Jak když jste v noci v posteli a nemůžete spát, protože vás něco trápí, ale nevíte co. Nebo když se po práci vrátíte domů a necítíte nic - ani radost, ani smutek. Jen prázdnotu.

Frankl říkal, že to není nemoc. Je to odmítnutí odpovědnosti. A logoterapie to nelečí léky. Lečí ji otázkou: Co je pro tebe dnes důležité?

Co říkají lidé, kteří logoterapii prožili

V České republice je 42 certifikovaných logoterapeutů. Většina z nich pracuje s lidmi, kteří prožili něco, co se nedá popsat slovy: ztrátu dítěte, rozvod po 25 letech, propuštění z práce v 50 letech, diagnózu s nejistým výsledkem.

Jeden muž z Brna, 45 let, po propuštění z práce, kterou měl 22 let, řekl: „Cítil jsem, že jsem už nic nejsem. Logoterapie mi nepomohla najít novou práci. Pomohla mi najít sebe.“ Začal učit děti v dobrovolnictví. Nebylo to plné platy. Ale bylo to plné smyslu.

Jiná žena, 68 let, po smrti manžela, se naučila psát dopisy svému muži. Každý den. Ne že by věřila, že je čte. Ale že by se mohla stát osobou, kterou by on chtěl mít vedle sebe.

Nejde o to, co děláte. Ale proč to děláte.

Proč to některým lidem nefunguje

Logoterapie není pro každého. Některé osoby potřebují nejprve vědět, že je v pořádku, že se cítí špatně. Potřebují bezpečí. A logoterapie neříká: „Je v pořádku, že se cítíš špatně.“ Říká: „Co teď chceš dělat s tím, že se cítíš špatně?“

To může být příliš těžké. Někdo potřebuje nejprve zvládnout úzkost. Pak teprve hledat smysl. A to je v pořádku. Logoterapie není výhradní cesta. Je jednou z cest.

Je to jako lék, který funguje jen, když máte přesně ten typ bolesti. A když jste připraveni s ním pracovat. Ne když jste jen unavení. Ale když chcete být více než jen unavení.

Co se děje s logoterapií dnes?

V roce 2021 byla logoterapie zařazena do oficiálního kurikula klinické psychologie v Česku. Počet studentů, kteří ji studují, stoupl o 37 %. Vědci z AV ČR zkoumají, jakým způsobem mozek reaguje, když člověk hledá smysl. Je to první krok k tomu, aby se to stalo vědou, ne jen filozofií.

Franklův přístup se spojuje s kognitivně-behaviorální terapií. Někteří terapeuti začínají využívat jeho otázky - „Co je pro tebe dnes důležité?“ - jako nástroj, který pomáhá klientům přeskočit cykly úzkosti a závislosti.

Největší růst je v gerontopsychiatrii. Lidé ve věku 70, 80, 90 let, kteří se ptají: „Co ještě mám dělat?“ Logoterapie jim říká: „Co ještě můžeš dát?“

Je to jediná psychoterapie, která se neptá: „Jak se cítíš?“ Ale: „Co jsi dnes dal?“

Je logoterapie pro tebe?

Pokud se cítíš, že máš všechno, ale nic ti neříká, že žiješ - logoterapie je pro tebe.

Pokud jsi prožil ztrátu, která ti vzala důvěru v život - logoterapie je pro tebe.

Pokud tě unavuje otázka: „Proč to všechno dělám?“ - logoterapie je pro tebe.

Není to rychlá cesta. Není to metoda, která ti dá odpověď za pět sezení. Je to cesta, která tě změní. Ne tak, že se staneš šťastnějším. Ale tak, že se staneš pravým. A to je víc než štěstí. To je život.