Stigma poruch příjmu potravy: Jak ho překonat a kde najít pomoc

Stigma poruch příjmu potravy, sociální odsuzování a předsudky, které obklopují lidi s anorexií, bulimií nebo přejídáním. Also known as sociální odsouzení jídla a těla, it je jedním z hlavních důvodů, proč lidé přestávají hledat pomoc, i když už se cítí zničení. Nejde o to, že by někdo byl „slabý“ nebo „nepřemýšlel“. Jde o to, že tělo, jídlo a váha se staly morálními otázkami – a to je špatně. Když někdo řekne „proč se nezastaví“ nebo „proč to nevyřeší sám“, neříká to nic o té osobě – říká to o tom, jak špatně rozumíme těmto poruchám.

Anorexie, porucha, kdy tělo přestává být jen tělem – stává se válkou o kontrolu není o tom, chtít být tenká. Je to o tom, chtít přestat cítit. Bulimie, cyklus krmění a vyprazdňování, který někdy trvá desítky let v tichosti není o „ztrátě kontroly“ – je to o tom, jak se člověk snaží udržet pohromadě, když vnitřní bolest převyšuje všechno. A přejídání, porucha, kterou společnost často považuje za „neškodnou“ nebo za „línost“, je ve skutečnosti hluboká reakce na trauma, zanedbání nebo pocit, že jsi „moc“ – a tedy „nepřijatelný“.

Tyto poruchy nejsou výběrem. Nejsou záležitostí vůle. A nejsou jen o jídle. Jsou to komplexní reakce mozku, které se vyvinuly jako způsob, jak přežít emocionální bolest. A přesto je lidé často obviňují, šeptají za zády, nebo jim říkají „jen se nezachvej“ – a pak se diví, že se nikdo nevyléčí.

Co se mění? V Česku se postupně objevují terapeuti, kteří už nevidí klienta jako „neposlušného“ nebo „nepřesvědčitelného“. Vidí ho jako někoho, kdo se snaží přežít – a potřebuje bezpodmínečnou podporu, ne kritiku. Psychoterapie, která funguje, se neptá: „Proč to děláš?“ Otázka zní: „Co ti to dělá, aby sis to musel dělat?“

Podívej se kolem sebe. Většina lidí, kteří trpí těmito poruchami, je skrytá. Nejsou v reklamách. Nejsou na Instagramu s „inspirativními“ fotkami. Jsou v kancelářích, na venkově, v rodinách, kde se o jídle mluví jako o hříchu. A čekají, že někdo přijde a řekne: „Není to tvoje vina.“

V této sbírce najdeš články, které se nezaměřují na „jak zhubnout“ nebo „jak se ovládat“. Zaměřují se na to, jak přežít, když se celý svět obrátil proti tobě – a jak najít terapeuta, který ti neřekne, že to máš zvládnout sám. Najdeš zde i příběhy, které se netýkají jen těla, ale mysli, která se snaží přežít v prostředí, kde se ti říká, že jsi „příliš“ – příliš hladová, příliš tlustá, příliš náročná, příliš mnoho.