Neurodiverzní přístup: Jak terapie funguje pro různé mozkové typy

Neurodiverzní přístup je neurodiverzní přístup, přístup, který považuje přirozené neurologické rozdíly, jako je autismus nebo ADHD, za variaci lidského vývoje, ne za poruchu. Also known as neurodiverzita, it přiznává, že mozek nemusí fungovat jako většina, aby byl platný nebo hodnotný. Tento pohled mění celý způsob, jak se terapeuti setkávají s klienty — necháváme za sebou myšlenku, že někdo „musí být napraven“, a začínáme s tím, že někdo jinak vnímá svět, jinak zpracovává informace a jinak potřebuje podporu.

Když terapeut bere v úvahu autismus, neurologickou variaci, která ovlivňuje komunikaci, senzorickou zpracovávání a sociální interakce, nevyžaduje od klienta, aby se choval jako „normální“ člověk. Místo toho upraví prostředí — například sníží osvětlení, odstraní hluk nebo umožní sedět na podložce místo na židli. Takové úpravy, známé jako senzorická hygiena, systémová úprava prostředí, která minimalizuje přetížení smyslů a zvyšuje schopnost koncentrace, zlepšují účast v terapii o až 42 %. Podobně u ADHD, podmínky, která ovlivňuje pozornost, impulsivitu a regulaci energie, není cílem „zklidnit“ člověka, ale najít strategie, které fungují s jeho mozkem — třeba krátké sezení, pohyb během hovoru nebo vizuální pracovní listy.

Neurodiverzní přístup není jen o přizpůsobení — je to o respektu. Není to „terapie pro autisty“ nebo „terapie pro lidi s ADHD“. Je to terapie, která přiznává, že lidé s různými mozkovými vzory potřebují různé nástroje. A tyto nástroje nejsou „speciální“ — jsou jen lepší. Když terapeut ví, jak funguje senzorické přetížení nebo jak se projevuje prokrastinace u člověka s ADHD, může pomoci lépe než kdyby se držel standardních návodů. V Česku se to začíná přijímat — v terapiích pro děti, v dospělých, i v online prostředí, kde lze snadno upravit svět podle potřeb.

V této sbírce najdete praktické příběhy a výzkumy, které ukazují, jak se neurodiverzní přístup projevuje v reálné terapii — od úprav prostředí po přizpůsobení komunikace, od podpory při návratu do práce po to, jak se vztahy mění, když oba partneři mají různé mozkové typy. Nejde o to, aby se někdo změnil. Jde o to, aby se terapie změnila pro něj.