Kompulzivní cvičení: Co to je a jak se projevuje v duševním zdraví

When working with kompulzivní cvičení, je to opakované, neovladatelné cvičení, které přesahuje zdravou potřebu pohybu a často slouží jako způsob, jak zmírnit úzkost nebo ovládat tělo. Also known as exercesis compulsiva, it is not simply being fit—it’s a behavior that feels mandatory, even when it harms your body, relationships, or mental health.

Kompulzivní cvičení se často objevuje spolu s poruchami příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie, ale může být i samostatným příznakem poruchy obsedantně-kompulzivních příznaků (OCD). Lidé, kteří s tím bojují, často nevidí problém – naopak, cítí, že cvičení je jediný způsob, jak si udržet kontrolu. Přitom tělo se přetíží, spánek se zhorší, a emocionální závislost na pohybu se posílí. Je to jako běhat po kruhu, kde každý krok vede k dalšímu, ale nikdy ne k úlevě.

Nejde jen o počet hodin v týdnu – jde o motivaci, příčinu, proč se člověk pohybuje. Když cvičíte, aby jste získali přijetí, aby jste neztloustli, nebo aby jste nezhroutili, je to jiná věc než cvičení z radosti. Tento rozdíl je klíčový. Pokud se vám cvičení zdá jako povinnost, kterou nemůžete přeskočit, i když jste unavení, bolestiví nebo nemocní – je to červená vlajka. A pokud se cítíte vinen, když nejste schopni cvičit, pak je to už mimo zdravou hranici.

Psychoterapie pomáhá rozpoznat tyto vzorce a nahradit je zdravějšími způsoby, jak se starat o sebe. Některé metody, jako je kognitivně-behaviorální terapie, se zaměřují na přemýšlení, které pohání kompulzivní chování. Jiné přístupy, jako tělesně orientovaná terapie, pomáhají znovu navázat spojení s tělem – ne jako s nepřítelem, ale jako s přítelem. A když se lidé naučí, že jejich hodnota nezávisí na počtu kalorií, které spálili, začínají mít prostor pro skutečnou léčbu.

V našich článcích najdete reálné příběhy, jak lidé překonávali přetížení, jak se vraceli ke zdravému pohybu a jak terapie pomohla při poruchách příjmu potravy, které často chodí ruku v ruce s kompulzivním cvičením. Některé články se zabývají tím, jak se v terapii pracuje s emocionální dysregulací, jiné ukazují, jak se může změnit vztah k tělu – i když partner nechce jít na terapii. Najdete zde i informace o tom, jak rozpoznat, kdy pohyb přestává být pomoci a začíná být škodou. Všechno to, co potřebujete, abyste pochopili, že nejste sami, a že změna je možná – i když to teď zní nemožné.