Excesivní pohyb: Kdy se cvičení stává problémem a jak s tím poradit

Excesivní pohyb je excesivní pohyb, přehnaná, nucená fyzická aktivita, která přesahuje zdravé limity a často slouží jako způsob, jak ovládat emoce, váhu nebo pocit bezpečí. Also known as přehnané cvičení, it je často spojený s poruchami příjmu potravy, ale může se objevit i u lidí bez diagnózy, kteří považují cvičení za jediný způsob, jak si udržet kontrolu. Není to jen otázka „dělám moc“ – je to otázka „proč to dělám“ a jaká cena za to platím.

Excesivní pohyb se často vyskytuje spolu s poruchami příjmu potravy, psychickými onemocněními, kdy člověk má zkreslený vztah k jídlu, tělu a váze. Also known as porucha příjmu potravy, it je často základním mechanismem, jak ovládat pocit nejistoty. Lidé s anorexií nebo bulimií často cvičí i při úplném vyčerpání, i když je jejich tělo v nouzi. Ale excesivní pohyb není jen u těch s diagnózou – může být i u lidí, kteří „jen chtějí být v tvaru“, ale už nevědí, kde je hranice mezi zdravím a nuceností. Pokud se cítíte špatně, když nejste na tréninku, pokud si představujete, že jste „zlý“ nebo „nepříčetný“, když přeskočíte jednu hodinu, nebo pokud cvičíte i při bolestech, nemoci nebo úplném vyčerpání – je to varovný signál.

Nejde o to, kolik hodin týdně trávíte v posilovně, ale o to, jak se na to díváte. Je pohyb vámi ovládán, nebo vy jste jeho otrokem? V terapii se pracuje na tom, jak přejít od nucenosti k volbě, od trestu k péči o tělo. Některé metody, jako kognitivně behaviorální terapie, přístup, který pomáhá lidem rozpoznávat a měnit škodlivé myšlenky a chování. Also known as KBT, it je často používána při léčbě excesivního pohybu, protože ukazuje, jak myšlenky jako „musím cvičit, jinak se ztlustnu“ vznikají a jak je lze změnit. Není to o tom, abyste přestali cvičit – je to o tom, abyste se naučili cvičit pro sebe, ne proti sobě.

Co najdete v článcích níže? Příběhy lidí, kteří přežili excesivní pohyb, návody, jak rozpoznat, že jste překročili hranici, a jak terapie pomáhá obnovit zdravý vztah k tělu. Nejde o to, kolik kilogramů jste ztratili nebo kolik kilometrů jste uběhli. Jde o to, jestli jste stále vůbec schopni cítit, co tělo potřebuje – a jestli se na sebe ještě můžete dívat s laskavostí.