Důvěrnost v terapii: Co znamená tajemství mezi klientem a terapeutem

When you sit down with a therapist, důvěrnost v terapii, právní i etický základ psychoterapie, který zaručuje, že vše, co řeknete, zůstane mezi vámi a terapeutem. Also known as tajemství v terapii, it is not just a promise—it’s the foundation that lets you speak honestly about your deepest fears, traumas, and secrets without fear of judgment or exposure. Bez toho by terapie prostě nefungovala. Kdybyste si mysleli, že vaše slova mohou být předány dalším, nikdy byste se neodvážili říct to, co opravdu potřebujete říct.

Důvěrnost v terapii neznamená, že terapeut je vaším tajemníkem bez omezení. Existují jasné výjimky, které jsou stanovené zákonem. Pokud terapeut zjistí, že hrozí nebezpečí vašemu životu nebo životu někoho jiného — například pokud hrozí sebevražda nebo násilí vůči dítěti — je povinen někoho upozornit. To není porušení důvěry, ale záchrana života. V Česku je to upraveno zákonem o zdravotnických službách a etickým kodexem psychoterapeutů. Většina lidí si ale myslí, že terapeut může kdykoliv „předat“ jejich informace pracovnímu šéfovi, rodině nebo pojišťovně. To je úplně nesprávné. Terapeut nemá právo říct nikomu, co jste mu řekli, ani když se o to požádáte.

Důvěrnost v terapii je také součástí terapeutického vztahu, specifického typu vztahu, který vzniká mezi klientem a terapeutem a umožňuje hlubokou změnu. Also known as bezpečný prostor, it is built on trust, consistency, and boundaries. Když cítíte, že vaše slova nebudou použita proti vám, začínáte mluvit o věcech, které jste si skrývali i před sebou samotným. To je ten moment, kdy se začíná léčba skutečně dít. Mnoho lidí přijde do terapie s obavou, že „to nebude v pořádku“, ale právě důvěrnost jim dává prostor zjistit, že to je v pořádku.

Terapeuti si většinou konzultují své případy s supervizorem — ale i to je podrobeno důvěrnosti. Supervizor nepozná, kdo je klient, jen ví, že terapeut pracuje s nějakým případem, kde je potřeba podpora. Žádné jména, žádné detaily, které by vás mohly identifikovat. Toto je standardní praxe, která zvyšuje kvalitu terapie, neboji o vaši soukromí. Pokud vás někdo v terapii požádá, aby vám předal informace o vašich rodičích, partnerovi nebo škole — měl by to odmítnout. To není odmítnutí pomoci, ale ochrana vaší důvěry.

Co když si přečtete nějaký článek o terapii a uvidíte, že někdo popisuje „svůj případ“? To není vaše příběh. Většina autorů článků používá fiktivní příběhy, změněná jména a vymyšlené detaily. Není možné, aby terapeut veřejně vyprávěl o konkrétním klientovi — ani kdyby to chtěl. Důvěrnost v terapii je v Česku tak silná, že se o ní mluví jako o základní lidské právu. A právě proto je důležité, abyste si vybrali terapeuta, který tuto hodnotu respektuje. Když se vám zdá, že něco není v pořádku — například že terapeut mluví o vašem případě s jinými lidmi — máte právo to zkontrolovat, požádat o vysvětlení nebo přestat chodit.

Důvěrnost v terapii není jen pravidlo — je to váš nástroj na obnovu sebevědomí. Když víte, že můžete být úplně upřímný, začínáte vnímat své pocity jako legitimní. Nejste „šílený“, nejste „přehnaný“. Jste člověk, který hledá pomoc — a máte právo na to bez strachu. V této sbírce článků najdete příběhy o tom, jak důvěrnost v terapii ovlivňuje všechno: od léčby PTSD po komunikaci v páru, od práce s dětmi po terapii pro pachatele násilí. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: bez důvěrnosti by neexistovaly.