Může psychoterapie ublížit? Rizika, vedlejší účinky a jak se před nimi chránit

Často slyšíme, že psychoterapie je bezpečný proces pomoci při duševních potížích. Představujeme si ji jako měkký koberec, na kterém se rozpláchneme a vše se samo vyřeší. Realita je ale složitější. Stejně jako léky proti bolesti mohou způsobit nevolnost nebo alergie, i psychoterapie má své „vedlejší účinky“. Není to o tom, že by byla špatná - jde o to, že pracuje s lidskou myslí, emocemi a vzpomínkami, což je křehké prostředí.

Pokud jste někdy zvažovali terapii nebo ji právě procházíte, je důležité vědět: ano, může ublížit. Ne vždy a ne každému, ale riziko existuje. Otázkou není, zda máte strach, ale jak toto riziko minimalizovat a poznat varovné signály včas.

Když terapie přestane pomáhat: Co jsou negativní účinky?

V odborné literatuře, například ve studii publikované v časopise Psychoterapie (2018), se hovoří o kategorii „riziko terapie“. Zahrnuje všechny potenciálně škodlivé reakce, které mohou nastat během léčby. Klient má právo být o těchto rizicích informován předem, stejně jako pacient dostává leták k léku.

Negativní účinky nejsou jen teoretickou možností. Výzkumy ukazují, že přibližně 5 až 10 procent klientů hlásí výrazné zhoršení svého stavu během prvních fází terapie. Většina z nich nakonec dosáhne pozitivních výsledků, pokud terapii dokončí pod vedením kompetentního terapeuta. Pro některé však může být zážitek traumatizující nebo vedoucí k závislosti na terapeutovi.

Je třeba rozlišovat mezi dočasným nepohodlím, které je součástí růstu (například pláč při prožívání smutku), a skutečným poškozením. První je často nezbytné, druhé je selháním procesu nebo terapeuta.

Hlavní rizika a jak se projevují

Rizika psychoterapie se liší podle přístupu, kvality terapeuta a situace klienta. Zde jsou nejčastější problémy, které odborníci identifikují:

• Závislost na terapii nebo terapeutovi: Toto je jedno z nejzávažnějších rizik. Klient se stane tak závislým na pozornosti a podpoře terapeuta, že ztrácí schopnost fungovat bez něj. Často se to děje u lidí se závislým osobnostním stylem nebo těm, kteří mají slabou sociální oporu. Pokud se schůzky táhnou roky bez jasných cílů a pokroku, je to červená vlajka.
• Emoční stres a retraumatizace: Terapie může otevřít stará rána. Pokud terapeut použije intenzivní techniky (například konfrontaci s traumatem) příliš brzy, aniž by si s klientem vytvořil dostatečně bezpečný vztah, může dojít k zhoršení úzkosti, panickým atakům nebo depresi. Je to jako operovat zlomeninu bez anestezie - bolestivé a nebezpečné.
• Zhoršení terapeutického vztahu: Konflikt s terapeutem, pocit nepochopení nebo manipulace může klienta znovu zranit. Místo pocitu bezpečí cítí odsouzení nebo ignorování.
• Přehlédnutí somatického onemocnění: Někdy jsou psychické příznaky (únavu, změny nálady) důsledkem fyzického problému, jako je dysfunkce štítné žlázy nebo anémie. Pokud se terapeut zaměří pouze na psychiku a nepřehledne lékařskou stránku, může se stav klienta zhoršovat.
• Externí faktory: Financování terapie může být zdrojem velkého stresu. Pokud si klient nemůže dovolit dlouhodobou péči, může pociťovat vinu nebo zoufalost, což terapii sabotuje.

Proč se to děje? Role terapeuta a klienta

Negativní účinky nejsou náhodou. Vznikají kombinací faktorů. Podle studie z Masarykovy univerzity (Inpsy FSS MU, 2023) hraje roli kompetence terapeuta, charakteristika klienta a okolnosti procesu.

Na straně terapeuta:

• Nezkušenost nebo nedostatečná supervize.
• Slepá důvěra ve svůj vlastní přístup („tento postup funguje vždy“).
• Nedostatečná znalost diagnostiky - např. nasazení standardní terapie u těžké deprese, kde je primárně potřeba farmakoterapie nebo elektrokonvulzivní léčba.
• Etička: Neinformování klienta o rizicích.

Na straně klienta:

• Osobnostní dispozice (např. vysoká citlivost, historie zneužívání).
• Věk: Některé studie naznačují vyšší riziko u starších klientů, jiné u mladších - výsledky jsou nejednoznačné, ale zranitelnost se liší.
• Chronický stav bez sociální podpory mimo terapii.

Na rozdíl od léků, kde jsou vedlejší účinky jasné a měřitelné, rizika psychoterapie jsou obtížněji předvídatelná. To komplikuje jejich hodnocení a ochranu klienta.

Jak poznat, že vám terapie škodí?

Toto je klíčová část pro každého klienta. Nemusíte čekat, až se něco stane. Pozorujte sami sebe. Zde jsou konkrétní varovné signály:

1. Cítíte se horší po většině sezení: Dočasné zhoršení je normální, ale pokud vás týdny trápí silná úzkost, beznaděj nebo spánkové problémy přímo kvůli tomu, co jste v terapii řešili, je čas zastavit.
2. Terapeut vás ignoruje nebo popírá vaše pocity: Pokud říkáte „bolest mě to bolí“ a on odpovídá „to jenom tvoje fantazie“, jde o zanedbávání. Bezpečný prostor znamená validaci vašich zkušeností.
3. Cítíte tlak, abyste platili více nebo docházeli častěji bez jasného důvodu: Komercializace terapie může vést ke zneužívání zranitelnosti.
4. Chybí vám hranice: Terapeut sdílí příliš mnoho o sobě, kontaktuje vás mimo pracovní dobu nebo vytváří emocionální závislost.
5. Nemáte žádný plán ukončení: Po měsících či letech neexistuje žádná představa, kdy by terapie mohla skončit. Cíl by měl být jasný od začátku.

Pamatujte: Máte právo se zeptat: „Proč to dělám?“ nebo „Jak víme, že to pomáhá?“. Dobrý terapeut tyto otázky vítá.

Ochrana klienta: Monitoring a etika

V České republice je psychoterapie regulována zákonem č. 96/2004 Sb., který stanovuje podmínky výkonu povolání. Ale systém monitorování negativních účinků je stále nedokonalý. Podle analýzy České lékařské komory z roku 2022 systematicky monitoruje zhoršení stavu klienta pouze 15 % terapeutů.

Profesionální komunita se snaží zlepšit situaci. Česká psychologická společnost zahájila pilotní projekt pro standardizaci hlášení negativních účinků, který má být plně implementován do konce roku 2024. Evropská federace psychologických asociací (EFPA) předpovídá, že do roku 2027 bude systematické hlášení součástí standardní praxe v celé EU.

Co můžete udělat vy?

• Požadujte informace o rizicích: Zeptejte se terapeuta na začátku: „Mohou nastat nějaké negativní účinky? Jak je budete sledovat?“
• Používejte měřítka: Některé kliniky využívají nástroje jako Outcome Rating Scale (ORS), které umožňují kvantifikovat váš stav před a po sezení. Pokud ho nemáte, navrhněte si pravidelnou reflexi: „Cítím se lepší, stejný nebo horší než minulý týden?“
• Dokumentujte změny: Pište si deník. Když si všimnete, že se stav zhoršuje, máte konkrétní data pro diskusi s terapeutem nebo pro hledání nového.
• Hledejte supervizi: Ověřte si, zda váš terapeut pravidelně absoluuje supervizi (konzultace s jinými odborníky). Je to znak profesionality a snahy o kvalitu.

Inovativní přístupy a jejich specifická rizika

Nové metody, jako je MDMA-assistovaná terapie, nabízejí naději pro léčbu PTSD a dalších poruch. Prof. Stanislav Milotinský z kliniky Psyon upozorňuje, že i tyto inovativní přístupy vyžadují extrémní opatrnost. Vedlejší účinky mohou zahrnovat úzkost, bolest hlavy nebo změny nálady. Klíčem je přísná kontrola v klinickém prostředí.

Na rozdíl od nekontrolovaného rekreačního užívání drog je terapeutické použití řízené, dávkované a doprovázené psychologickou podporou. Riziko zhoršení stavu je zde nižší, pokud je procedura prováděna kvalifikovaným týmem. Nicméně, dostupnost těchto metod je zatím omezená a experimentální.

Co dělat, když se cítíte ohroženi?

Pokud máte pocit, že vám terapie ubližuje, nečekejte. Máte několik možností:

1. Rozhovor s terapeutem: Buďte upřímní. Řekněte: „Cítím se po sezeních horší. Můžeme to probrat?“ Většina terapeutů ocení zpětnou vazbu.
2. Výměna terapeuta: Není to selhání. Někdy prostě nesedíte spolu. Hledejte někoho jiného, ideálně doporučeného kamarádem nebo lékařem.
3. Konzultace s jiným odborníkem: Navštivte psychiatra nebo jiného psychologa pro druhý názor. Zjistíte, zda je problém v terapii, nebo v samotném onemocnění.
4. Stížnost: Pokud došlo k etickému porušení (manipulace, sexuální vztah, hrubé zacházení), můžete podat stížnost České psychologické společnosti nebo České lékařské komoře.

Nepodceňujte svůj instinkt. Vy jste expertem na své vlastní pocity. Pokud něco nefunguje, změníte to.

Shrnutí: Bezpečná terapie je partnerská

Psychoterapie není kouzelný proutek. Je to práce. A jako každá práce má svá rizika. Ale ta rizika lze minimalizovat. Klíčem je transparentnost, komunikace a aktivní role klienta. Nechte se informovat, sledujte svůj stav a nebojte se ptát. Vaše duševní zdraví stojí za to, abyste byli opatrní.