Bigorexie – co to je, jak rozpoznat a jak léčit

Když narazíte na pojem bigorexie, porucha vnímání těla, při které jedinec vnímá své tělo jako nedostatečně svalnaté i přes objektivně vysokou svalovou hmotu. Also known as muscle dysmorphia, bigorexie není jen otázka estetiky, ale i psychického zdraví. Lidé s bigorexí často tráví hodiny před zrcadlem, váží si každou minutu strávenou v posilovně a mají neustálý pocit selhání, i když jsou fyzicky fit. Tento přetrvávající strach zahrnuje přehnaný strach z nedostatečné svalové hmoty a vede k extrémnímu cvičení, přísným dietám a někdy i ke steroidům. Bigorexie zahrnuje přehnaný strach z nedostatečné svalové hmoty a často spadá do širší skupiny poruchy příjmu potravy, skupina psychických onemocnění, kde je vztah k jídlu a tělu narušený. Lidé s bigorexií tak často trpí podobnými úzkostmi jako u anorexie či bulimie, jen s jiným zaměřením. K tomu se přidává stigma duševních poruch, negativní sociální postoj k psychickým onemocněním, který odrazuje jedince od vyhledání pomoci. Stigma duševních poruch ztěžuje vyhledání pomoci a mnoho lidí s bigorexií raději skrývá svůj problém, než aby se obrátili na odborníka. Přestože je bigorexie relativně málo známá, její dopad na životní kvalitu může být stejně závažný jako u jiných poruch jídla. V dalším odstavci se podíváme, jaké terapeutické přístupy se osvědčily a proč je důležité mít podporu někde kolem sebe.

Nejčastěji doporučovanou metodou je kognitivně-behaviorální terapie, psychoterapeutický přístup zaměřený na změnu myšlenek a chování, který se osvědčil při léčbě úzkostných a poruch příjmu potravy. Kognitivně-behaviorální terapie vyžaduje rozpoznání dysfunkčních myšlenek a jejich systematické nahrazování realističtějšími obrazy. V praxi to znamená, že terapeut pomáhá pacientovi zaznamenat automatické myšlenky typu „jsem slabý“, „musím být co největší“, a potom je zeptá, jaký by byl realistický a zdravý pohled. Terapie často zahrnuje i expozice – například postupné snižování času stráveného v posilovně nebo experimenty s jídlem, které pacient normálně odmítá. Výsledky ukazují, že pravidelná CBT s důrazem na tělesnou image přináší snížení úzkosti a zlepšení sebehodnocení. Kromě CBT se u bigorexie uplatňují další techniky, jako je mindfulness, kde se učí být v přítomném okamžiku a vnímat tělo bez hodnocení, nebo EMDR, který pomáhá zpracovat traumatické vzpomínky spojené s tělesným obrazem. Důležitá je také edukace – pacient by měl pochopit, jak sociální sítě a mediální ideály mohou posilovat nepřiměřený tlak. Když se tyto terapeutické prvky spojí, bigorexie může být zvládnuta a pacient si může uvědomit, že zdraví není jen o velikosti svalů, ale i o duševní rovnováze. V tomto kontextu hraje roli i sociální podpora, systém vztahových a komunitních zdrojů, které pomáhají jedinci zvládat stres a udržovat zdravé návyky. Sociální podpora snižuje riziko relapsu, protože dobré vztahy poskytují realistické zpětné vazby a emocemi nabitou oporu, kterou si člověk často sám neumožní požádat. Přátelé, rodina nebo podporné skupiny mohou klientovi připomenout, že jeho hodnota nespočívá v tom, kolik kilogramů zvedne, ale v tom, jak se cítí ve svém těle a v životě.

Praktické tipy, které čtenář najde v následujících článcích, zahrnují konkrétní práce s myšlenkami, návody na tvorbu zdravých tréninkových plánů a seznamy krizových čísel, pokud se objeví akutní úzkost. Když se podíváte na naše články o ARFID, krizové intervenci při závislosti nebo o stigma duševních poruch, získáte širší kontext, proč je bigorexie součástí komplexního spektra poruch příjmu potravy a proč je potřeba ji řešit holisticky. Všechny tyto zdroje spojuje jeden cíl – pomoci vám najít rovnováhu mezi tělem a myslí. Níže najdete výběr článků, které vás provedou od rozpoznání příznaků až po praktické kroky, jak získat podporu a zahájit léčbu. Ponořte se do obsahu a vyberte si, co vám nejvíce sedne, a začněte svou cestu ke zdravějšímu vnímání sebe sama.